Co je karma a může motivovat víc než stádové chování?

Poznali jste už význam a sílu karmy? Pokud ne, tak jste buď obrovští šťastlivci, nebo naopak velcí smolaři. Podle fandů některých náboženství, ezoteriků nebo instalatérů z České a Slovenské republiky, má karma v našich životech významnou roli. Víte, co je karma?

Co je karma?

Definic karmy existuje mnoho. Podíváme se na dvě základní. Jak uvádí Slovník cizích slov, karma je v České a Slovenské republice plynový průtokový ohřívač vody. Druhý význam není od tohoto příliš vzdálený. Také v něm jsou současné události (teplota) výsledkem minulých činů a pohnutek (zahřátí).

Ačkoli je karma často (chybně) chápána jako „osud“, v původním buddhistickém pojetí označuje spíše příčinu a následek a považuje se za přírodní zákon. Nemusíte-li ezoterický tón, představte si karmu jako striptérku či striptéra z Las Vegas. Když ji/mu dáte peníze, odhalí vám (za odměnu) kus svého reprezentativního materiálu. Akce, reakce. Férový obchod. Asi. Férovost karmy i striptýzu se validuje těžko.

Proč má karma často zpoždění větší než italská hromadná doprava?

Také se někdy ptáte: „Proč se mi to děje? Proč zrovna mně? Proč je ve světě tolik nespravedlnosti a kde je Bůh, když ho teď zrovna potřebuji? Kde je ta karma, o které všichni mluví?!“ Má to svůj důvod.

„Moudrý člověk se nezdržuje pomstou. Jde dál svou cestou a špinavou práci nechá na karmě.“
Petr Casanova

V knize, která má nejlepší marketing, tedy v Bibli, se píše o muži, jenž se narodil slepý. Když se ptal, proč ho Bůh tak stvořil, když je prý dobrý a milosrdný, dostal odpověď: „Aby se na Tobě mohly projevit boží skutky.“ Tedy aby všichni ostatní viděli, že i slepec dokáže mít dobré srdce. Že se umí rvát s předurčeným osudem, že může proti hořkosti, zášti a neštěstí rozsévat pokoru, úsměv, štěstí… A jestliže to dokáže on, proč by to nemohl dokázat i někdo jiný?

Dost párování

Svět funguje na párovém principu. Opomineme-li některé hermafrodity, díla partenogeneze a lidi čerstvě po rozchodu. Jin se neobejde bez Jangu. Výhra potřebuje prohru. Radost střídá zklamání a naopak, jinak by život ztratil hodnotu. Všechno špatné, co se nám v životě děje, nás nemá oslabit, ale posílit a poučit.

Co je karma vidíme i na dětech

Máme pocit, že jsme příkladem pro své děti, ale i děti jsou příkladem pro nás. Pozorujme ty špunty, jak pro ně nic není problém. Co neví, to se chtějí dozvědět. Co neumí, to chtějí umět. A že upadne? Tak se zvedne a jde to zkusit znovu. Lépe! Děti jsou šťastné i z maličkostí a my bychom se od nich měli učit. Rozvíjení našich schopností záleží jen na naší ochotě, zvědavosti, hravosti, nadhledu.

„Neschovávej si nic na speciální příležitost. Být živ je speciální příležitost.“
Mary Angelou

Párový princip života můžeme vnímat skoro všude kolem nás. Nejlepším příkladem je každodenní svět. Planetu nestvořil člověk, ani prvního člověka nestvořil člověk. Ale všechny další už ano. A všichni další začali vytvářet zcela jinou planetu. Stojí tu totiž proti sobě dva světy – přírodní a lidský. Příroda dokázala vytvořit něco tak pozoruhodného a unikátního jako je člověk sám. Nenajdete na světě dva stejné lidi. Příroda nechce duplikáty, ale originály. Bohužel civilizace přemýšlí jinak. Stádo je silnější než jedinec sám. Davová psychóza umí zbláznit stadiony, armády, náměstí…

Karma může být lepší motivací než stádo

Děti se rodí s dobrou intuicí. (Pozn. Intuice není absolutně dokonalá nebo neomylná, dosavadní poznatky ohledně intuice nejsou jednoznačné, míra a povaha dětské intuice závisí na mnoha faktorech, včetně věku, konkrétních schopností respondentů atd.) Intuice vede děti cestou, která nejvíce prospívá dětskému zdokonalování. Období raného dětství je z hlediska osobního rozvoje nejprogresivnější z celého života. Dětem je přirozená rozmanitost, hra a odlišnost. Nejsou však schopné snadného zestádnění, a tak přichází systém. Plníme dětský rozum tím, co je vhodné umět jako ostatní děti, protože systém potřebuje sjednocení. A tak se děti musí naučit, že není správné, aby byly samy sebou. Že existuje oficiální moudrost, jež je zapotřebí správně opakovat. Nevybočovat z řady. Tento systém (podobně jako karma) funguje velmi dlouho.

Koncept karmy, který zahrnuje myšlenku, že naše činy a myšlenky mají následky, může sloužit jako základ pro etické jednání a odpovědnost vůči sobě i druhým. V tomto smyslu by děti mohly být vedeny k tomu, aby si samy byly vědomé důsledků svého jednání a rozvíjely pozitivní hodnoty. Aby byly samy sebou v té nejlepší formě, neboť co dají, to jim svět vrátí.

Může být karma vhodnější modlou než stádo? Motivuje k dobrému životu více příčina + následek než zapadnou/nezapadnout, zavděčit se/nezavděčit se?

Jaký názor máte vy?

Zdroje
Cítit rozumem, myslet srdcem – Petr Casanova
www.regenerace.cz