„Něco si tím autem kompenzuje?“ Ano, je to možné! Věda zkoumá souvislosti mezi chováním a preferencemi, které vidíme na první pohled a osobností, kterou často poznáme, až když se spálíme. Jak je to s hlučnými auty, respektive s jejich řidiči?
Hlučná jízda, nebezpečný řidič?
Studie J. A. Schermerové z University of Western Ontario odhalila souvislost mezi hlučnýmiauty a určitými osobnostními rysy. Sama říká (volně přeloženo): „Touha po hlučném autě poukazuje na to, že řidič je muž a že může vykazovat vyšší úroveň sadismu a psychopatie.“
Zmíněné studie také naznačují, že majitelé „uřvaných motorů a výfuků“ jsou spíše extroverti, kteří navíc jsou (nebo touží po tom být) dominantní. Taková snaha vyniknout může být projevem nezdravé maskulinity, která rezonuje s „tradičními“ představami o síle a moci. Není pak překvapením, že podle dalších zjištění tito řidiči dělají častěji dopravní přestupky a také se častěji uchylují k riskantním jízdám. Tento trend ale není jen o hlučnosti na silnici, ale spíše o touze porušovat pravidla a hledat vzrušení.
Sadismus, psychopatie a narcismus
Když hovoříme o sadismu, psychopatii, touze vyniknout a bezohlednosti, naskočí nám, fanouškům psychologie, narcismus. A hle, je tu také! U těchto řidičů jsou (podle studií) výraznější narcistické rysy, což poukazuje na touhu po pozornosti, nedostatek empatie a často i absenci svědomí.
Hra na sebejistotu navazující mnohdy až na aroganci, velký důraz na dobrodružství a hlasitost může sloužit jako fasáda pro skryté nejistoty.
Jaký pán, takový pes – jaký pán, takové auto?
Podobnost mezi povahou páníčka a jeho domácího mazlíčka není raritní. Věděli jste ale, že to může platit i v případě automobilu? Hluční automobiloví nadšenci jsou prý nejen hluční ve svých plechových chloubách, ale také intenzivněji prožívají své vlastní emoce, zejména hněv.
A co pohlaví?
Podle zkoumaných statistik jsou muži častěji riskantními, hlučnými a sobeckými řidiči. A to zejména ti mladší. Ačkoli se i mezi ženami taková řidička najde, snahy o kvóty, stejně jako v jiných trestných činnostech, by zde pravděpodobně úspěch neměly.
Je humorné, kam až někteří zajdou, aby byli slyšet. Doslova.
Nutno říci, že zmíněné studie nemohou hovořit za všechny jedince, ale pouze za zkoumaný vzorek. Mohou ukázat korelaci mezi hlučnými auty a určitými osobnostními rysy, ale ne kauzalitu. Do role vstupují i další faktory jako sociální nebo kulturní prostředí apod. Zmíněné poznatky nám však mohou dát podněty k zamyšlení a v několika případech i užitečné odpovědi.
Hlučná auta: hudba pro uši, nebo příslib plné čekárny u psychologů?
Ne vždy touha po hlučné jízdě znamená psychické problémy a nezdravou osobnost. Může jít o vášnivého řidiče, o člověka, který hůř slyší nebo má třeba k hluku automobilů specifický vztah atd. Nelze výsledky studií brát jako bernou minci a stereotypizovat všechny hlučné automobilové nadšence. Obzvláště, když venčí plechové miláčky na okruhu či místech k tomu určených. Tam může jít naopak o umění.
Co však stojí za zvážení: Narazíme-li na člověka, co neustále hledá vzrušení, má sklony k egocentrismu, bezohlednosti, má malou nebo žádnou empatií… A k tomu auto vytuní tak, aby o něm bylo slyšet, i když před domem zapne stěrače, mějme se na pozoru.
Hlučný výfuk může obtěžovat okolí. Kor, když je to ten u auta.
Zdroje: sciencealert.com, nationalpost.com, cbc.ca
Článek vznikl za týmové spolupráce: Robert, Iva
Potěšte své okolí, rozvíjejte debaty, stimulujte mysl. Sdílejte článek na:
