Je vám nevolno z negativních zpráv a ještě hůře z vysmívajících smajlíků pod nimi? Ptáte se, kdo jsou autoři? Nejčastěji se za tím skrývá troll, bot, cvok nebo zraněná a zmatená duše.
Krizová situace odhalí ty, kteří si myslí, že empatie je ozdobná lišta na betonový chodník
Část vysmátých smajlíků může být překlep. Však kolikrát my sami dali nechtíc smajlík a ani si toho nevšimli? Jenže je-li k tomu ještě komentář ve stejném duchu, nebo opakuje-li se to u stejného tématu často, už nejde o překlep, ale o úmysl. Kdo to dělá? Inu, paleta je překvapivě pestrá.
Troll se směje, když druzí zažívají těžké chvíle
Lidé se z oblastí zasažených velkou vodou snaží zachránit, co můžou – od garáže plné zahradního nářadí až po kočku, co se odmítá hnout z parapetu. Mezitím, na sociálních sítích, pod zprávami o povodních, prosakuje vlna vysmátých smajlíků a zvláštních „zaručených informací“… Trollové mají pré. A pozor! Není řeč o roztomilých mýtických tvorech s účesem popové hvězdy 80. let, nýbrž o uživatelích internetu, jejichž vášní jsou hádky, provokace, urážky, šikana, popřípadě irelevantní komentáře.
Podle vědeckých výzkumů není každý, kdo pod příspěvek o povodních či jiném závažném tématu dá vysmátého smajlíka či jedovatou poznámku, troll. Ale značná část ano. Studie publikovaná v Psychology Today odhaluje, že mnoho trollů vykazuje znaky tzv. subklinického sadismu, což je v podstatě chuť škodit druhým. Jen tak. Tihle jedinci mají rádi chaos a diskomfort. Samozřejmě ne svůj. Řádí hlavně online, jelikož to je pro ně bezpečnější. Zpravidla jim nikdo nezaklepe na dveře s barvou a válečkem a neřekne: „Když tě to baví, pojď mi to tedy natřít pořádně. Hlavní stěna domu to značně odnesla a ani garáž nevypadá nejlíp.“
Další zajímavá zjištění přinesla studie z Frontiers in Psychology, ta uvádí, že lidé s nízkou empatií nemají přirozený cit pro pomoc trpícím bytostem. Když vidí zprávu např. o povodních, nerozumí, proč by měli projevit soucit. Místo toho mají tendenci reagovat posměšně, popíravě, kousavě, někdy i agresivně.
Není kapacita
Vhodnou reakci nemůžeme očekávat ani od těch, kteří nemají tušení, co se děje za jejich prahem. To může být způsobeno různými faktory (např. drogy, jednodušší myšlení, nevyzrálost, nemoc).
Co když to nejsou lidé?
Tady se dostáváme k dalšímu fenoménu dnešní doby: internetovým botům. Když u článku o povodních narazíte na úsměvné smajlíky a konspirace o tom, že povodně jsou výplodem jakéhosi globálního spiknutí, pravděpodobně autorem není soused Franta. Mnoho těchto reakcí totiž nepochází od lidí, ale od automatizovaných programů, které mají jediný cíl – vyvolat chaos. Studie na téma informační války zmiňuje, že tyto programy jsou často navrženy tak, aby destabilizovaly veřejné mínění a šířily zmatek. Kde jsou programovány? Inu, zeptejte se specialistů na kybernetickou bezpečnost. Nápověda: často ve státech, kde má stabilita společnosti jiný význam než u nás.
Konspirátoři mohou být lidé, ačkoli někteří jen taktak.
Mnozí z konspirátorů trpí kognitivním zkreslením jako je potvrzovací zkreslení a iluzorní korelace (Leman & Cinnirella, 2007). Sociální izolace a osobnostní rysy, jako paranoia a nízká otevřenost novým myšlenkám, je pak mohou motivovat k hledání skrytých agend při každé příležitosti.
Moje žena mi říká, že moje posedlost konspiračními teoriemi se vymyká kontrole.
Zajímalo by mě, kolik jí vláda zaplatila za to, aby to řekla.
Upjoke.com
Rozsévači dezinformací mohou být motivováni penězi, touhou po moci nebo pocitem falešné prozřetelnosti. Někteří mohou mít dojem, že jsou součástí skupiny s přístupem k tajným informacím, což je posiluje ve víře, že znají pravdu, kterou ostatní nevidí. Tyto skupiny však často připomínají spíše sekty, kam pasuje každý, kdo má připojení k internetu silnější než schopnost ověřovat fakta.
Psychologie zmiňuje narcismus
Podle psychologů může hrát roli při zpochybňování reality a výsměch v krizových situacích narcismus. Ti, co nasypou vysmáté smajlíky a posměšné komentáře do tragických událostí druhých, často hledají způsob, jak na sebe strhnout pozornost. Studie o internetových trollech, kterou publikovala Psychology Today, odhaluje, že tito jedinci mají často nízkou empatii a vysokou touhu po pozornosti.
Trollové rádi testují, koho rozhodí.
…někdy je humor jenom obrana
Nesmíme však zapomínat na ty, kteří používají humor jako obranný mechanismus. Humor je jejich způsob, jak se s realitou vypořádat. Jak uvádí studie v Frontiers in Psychology, smích a popírání jsou často reakcí na strach z neznámého. „Povodně? Co to je? Radši to zlehčím, než abych si přiznal, že nevím, co dělat nebo jak pomoci.“
Humor bývá doporučován pro odlehčení situace a zmírnění bolesti. Neměl by však úmyslně zraňovat druhé nebo někoho ohrožovat. Co to znamená? Pokud hodíme vtípek na vlastní neštěstí nebo se snažíme citlivě odlehčit situaci, na kterou nic, kromě humoru, zrovna nemáme, může to byt vhodný přístup. Do takové kategorie lze zařadit velmi málo reakcí u zpravodajských článků.
Jak to uchopit?
Když se podivíte nějakému zlému či posmívajícímu komentáři, např. u zpráv o povodních, vzpomeňte, že to může být jen malý kybernetický bot z druhého konce světa. Ten ani netuší, o co jde. Nebo to může být troll, který si dává ke snídani internetové provokace se lžičkou sadismu. Jak uvádí Searchenginejournal, vhodnou strategií proti takovým reakcím je nereagování na urážky (viz známé pravidlo nekrmit trolly), stanovení jasných pravidel, najmutí moderátorů diskuzí, požadování důkazů… a především odpovídání laskavostí nebo (nezraňujícím!) humorem.
Za podivnou (zpochybňující) reakcí může být také traumatizovaná duše, co teprve hledá způsob, jak se s tím vypořádat. V tu chvíli je jasné, ale citlivé vysvětlení (spolu s trpělivostí) zásadní.
Zdroje: Psychology Today, Frontiers in Psychology
Potěšte své okolí, rozvíjejte debaty, stimulujte mysl. Sdílejte článek na:
