Laskavý průvodce: Jak zvládnout těžké chvíle

„Jak to mám zvládnout?“ V těžkých časech je přirozené cítit se mizerně a nevědět kudy kam. Obujte si pohodlnou obuv, otevřete mysl, ale ne tak, aby vám něco vypadlo, neb na zachycení nemáme alobalové čepice, a vydejte se s námi na cestu poznání, jak snadněji zvládat těžké chvíle.

Zastávka č. 1: Náměstí Přijetí emocí

První bod na naší cestě je krásné a trochu melancholické Náměstí přijetí emocí. Na tomto místě nemusíte potlačovat žádné pocity. I teatrální smutek, vztek či zklamání se zde mohou projevit volně a bez souzení. Mramorová socha psychologa J. M. Grohola uprostřed náměstí nám všem připomíná, že je přirozené, když v těžkých časech cítíme negativní emoce.

Studie v Journal of Personality and Social Psychology potvrdila, že přijetí emocí nám pomáhá lépe zvládat stres. Jejich potlačování, popírání nebo snaha odpinknout to na druhé („On/a/o za to může!“) naopak psychice z dlouhodobého hlediska škodí.

V těžkých chvílích si najděte prostor, kde můžete bezpečně prožít své emoce. Pláč, vztek, nadávky do polštáře… Vše je v pořádku (pokud máte odolný polštář).

Zastávka č. 2: Oáza Malých jistot

Pokračujeme směrem do parku s názvem Oáza Malých jistot. Je to jedno z mála míst, kde můžete mít věci pod kontrolou a být v klidu. V tomto parku máte totiž malé, pevné body, které vám pomohou udržet stabilitu. Viktor E. Frankl, slavný psycholog, na jehož počest byl park vybudován, by vám tu rád připomněl, že i ve chvílích, kdy se zdá, že vše ztrácíte, máte stále něco jisté. Například možnost volby – jak zareagujete na nečekanou situaci. Navíc vždy vám něco/někdo kryje záda. Zamyslete se, kdo na vás (třebaže jen zpovzdálí) dohlíží a upřímně, od srdce se o vás zajímá.

A jak si vybudovat vlastní oázu? Pomocí malých rituálů. Stačí středně velký kohout, svíčka ze včelího vosku, snítka petržele a za svitu Měsíce v úplňku zpívat společně s kohoutem… Děláme si legraci! Nemusíte zpívat při úplňku s kohoutem. Stačí, když si ve stresové chvíli dopřejte svůj oblíbený čaj nebo kávu. Anebo když každý týden napíšete příteli.

I maličkosti mohou být pevnými opěrnými body.

(Pozn. redaktorky: Kdyby můj manžel prožíval těžké chvíle, například v práci, přesně s touto větou bych vešla do pracovny já, 155 cm vysoká žena, a nabídla mu svou náruč.)

Č. 3: Smíchovský rozcestník

Z parku jistot jsme zamířili do veselé části, na rozcestník pojmenovaný po smíchu. Někdo by si ho mohl splést s pražským Smíchovem, jehož název může taktéž pocházet od smíchu nebo od slova „smíchat“, což by odkazovalo na proměnlivou krajinu či tok řeky Vltavy v této oblasti. Ale zpět k našemu Smíchovskému rozcestníku usnadňujícímu cestu životem.

Srdečný smích zjemní ostré hrany života.

Humor (viz Psychological Science) zlepšuje psychickou odolnost. Proto u rozcestníku vidíte úsměvy, smích i vtipy, ať už míříte kamkoli. Radost je povznášející, i když jste fyzicky uchyceni na jednom místě. Smíchovský rozcestník tak jemně poukazuje na fakt, že radost není podmíněna místem a že se zvednutými koutky to jde lépe do všech stran.

Č. 4: Procházka po Dýchací promenádě

Tady zvolněme krok. Klidně se i zastavme. A zhluboka dýchejme. Nádech, výdech… Nepodceňujme to. I výzkumy (Journal of Clinical Psychology) ukazují, že dechová cvičení snižují hladinu stresového hormonu kortizolu.

Dokud dýchám, doufám.
(Latinské motto)

Zastávka č. 5: Dům pohybu

Přicházíme k obrovskému komplexu, v jehož čele se tyčí majestátní dům s velkými okny, Dům pohybu. Součástí jsou kurty, hrací plochy, parket… Nemusíte tu podávat olympijské výkony, stačí si zatančit, protáhnout se nebo projít.

I malý tanec uprostřed obýváku je skvělý lék na chmury. Pokud vás někdo omylem uvidí, tak možná i dvojnásobný.

A pozor! Po námaze přichází na řadu relax. Každý tu má i svůj plácek s pohodlnou postelí na klidný spánek, neboť i ten pomáhá se zpracováním stresu a komplikovaných myšlenek. Kvalitní spánek tedy ocení tělo i mysl.

Závěr: Lesopark Vděčnost

To nejlepší na konec. Ačkoli vaše cesta nekončí, jedná se pouze o poslední zastávku v rámci naší cesty.

Vítejte v Lesoparku Vděčnost! Nasaďte si brýle a hledejte, za co jste vděční. Každý zde něco nalezne. Někteří ocení východ slunce, zdravé tělo, hlavu, teplý čaj nebo prostý fakt, že máme někoho, kdo nás má rád.

A proč? Protože výzkum v Journal of Positive Psychology (2010) ukázal, že pravidelné uvědomování (připomínání) toho, zač jsme vděční, vede k větší radosti a psychické síle.

I v těch nejtěžších chvílích lze najít něco, za co můžete být vděční.

Jak to zvládnout?

Neexistuje univerzální recept na zvládání těžkostí. Každý z nás je jedinečný. Co funguje pro jednoho, nemusí fungovat pro druhého. Buďme k sobě laskaví a nevzdávejme se.

Dokonce i ti nejsilnější hrdinové a baviči jsou občas smutní, zranění, zmatení a potřebují šálek čaje a kousek čokolády.

Procházíte-li obzvlášť náročným obdobím, neostýchejte se vyhledat pomoc v rámci rodiny, přátel, eventuálně pomoc odbornou. Mnoho průvodců vám rádo pomůže.