Situationship slibuje určitou blízkost, ale ne jistotu

Situationship, česky skorovztah, představuje romantické či intimní spojení (většinou) dvou lidí, kterému chybí jasná definice i budování společné budoucnosti. Ačkoli může působit atraktivně díky pocitu blízkosti bez povinností, v jádru často skrývá nejistotu.

Chybí dlouhodobé plány i rodinné oslavy

Termín situationship zpopularizovala média jako Time a Vogue. Jeho první doložené použití v popkultuře se připisuje americké blogosféře a Twitteru kolem roku 2014 (případně zmínce v Cosmopolitanu). Od přátelství se liší emocionálním nebo sexuálním zapojením, nicméně postrádá hlubší závazek. Partneři vztah nenazývají partnerským a neudávají mu žádný směr. Právě proto může být označován „vztahem na půl úvazku“.

Zkrátka nabízí pobavení, v němž chybí zodpovědnost, pravidelná komunikace, společné plány, vize a vzájemné zapojení do každodenního života. Inu, v situationshipu pravděpodobně nepůjdete na rodinnou oslavu ani nevyrazíte na výlet s přáteli jako oficiální pár.

Situationship zahrnuje společné trávení času, sexuální či intimní aktivitu, ale postrádá oficiální status a exkluzivitu.
Defining and Describing Situationships: An Exploratory Investigation (2024)

Plnohodnotnému partnerskému vztahu může bránit strach z odmítnutí

Skorovztah nutně neznamená neschopnost navázat pouto. Roli hrají i současné společenské změny kladoucí důraz na osobní svobodu a rozvoj, což tradiční vztahové modely mnohdy odsouvá na druhou kolej. Navíc jsou k dispozici seznamky, kde si lze vybírat partnera jako na e-shopu. Možnosti se zdají nekonečné – pokud se objeví sebemenší nedostatek, snadno se posuneme o dům dál.

Lidé dnes často volí flexibilitu. Závazku se mohou bát, neboť pro ně může symbolizovat ztrátu svobody, eventuálně riziko odmítnutí. Občas se tak nevědomky chrání před bolestí, kterou vztah někdy přináší. K tomu předchozí negativní zkušenosti mohou vést k touze upřednostnit individuální priority a raději nevytvářet partnerství.

Mozek hledá předvídatelnost

Situationship přináší to, co věda označuje za klíčový stresor: nejistotu. Ta vzniká v důsledku nejasně stanovených hranic nebo nenaplněných očekávání. Takové vztahy vedou k úzkostem, nadměrnému přemýšlení o chování toho druhého a nakonec i k celkovému emočnímu vyčerpání.

Mozek totiž přirozeně vyhledává jistotu, pravidelnost, předvídatelnost. Zatímco stabilní vztahy nabízí emoční bezpečí, situationship poskytuje spíše nepravidelné emoční „odměny“. Člověk si na těchto záblescích pozornosti může stát závislým a neustále čekat na další dávku, což udržuje vztah přesto, že nikam nevede. Důvodů, proč mnozí setrvávají, však existuje více.

Jak se dá v neplnohodnotném vztahu uvíznout?

Odpověď nabízí tzv. Investiční model závazku pomocí tří hlavních faktorů.

Prvním je kolísavá spokojenost, kdy mozek dostává nepravidelné dávky blízkosti střídané stresem.
Druhým jsou otevřené alternativy – ačkoli exkluzivita chybí a mozek stále skenuje okolí, žádná jiná možnost se nemusí zdát dostatečně lákavá nebo reálně dosažitelná.
Nejsilnější pastí bývají rostoucí investice. Čím více času, emocí, nadějí a intimity do toho vložíte, tím více nabudete dojmu, že „po tom všem už to nejde jen tak zahodit“.

Realita vs. očekávání

Výzkumy nejasných a nezávazných vztahů (včetně „friends with benefits“) naznačují, že dlouhodobá udržitelnost je u nich spíše výjimkou. Pouze menšina se nakonec stabilizuje v plnohodnotné partnerství. Mnohem častějším scénářem bývá:

rozpad ve chvíli, kdy jeden z partnerů už absenci zázemí neunese,
jednostranné citové zranění,
setrvání v chronické nejistotě, která odčerpává energii pro hledání skutečného vztahu.

Věděli jste, že…
Vědci vytvořili tzv. Situationship Scale (SHTS) – měřicí škálu mapující, nakolik je vztah nastaven tak, že vytváří nejistotu a emoční zátěž. K „SHITS“ chybí zkratce jenom jedno písmeno. Podle autorů jde o náhodu, leč pro mnohé, kteří podobný chaos poznali, tahle náhoda působí až podezřele výstižně. Škála prostě zjišťuje, jak velký průjem to je.

Kdy je lepší situationship ukončit?

Ne každý situationship musí být destruktivní. Ale také ne každému vyhovuje. Funguje zejména pro lidi, kteří aktivně vyhledávají žádný/minimální závazek, mají vyhýbavější citovou vazbu nebo procházejí přechodným obdobím (např. krátce po rozchodu či před stěhováním). Tací tento styl nezřídka vyhledávají záměrně a může pro ně dočasně fungovat, jelikož potřebují přechodné útočiště, prostor pro ujasnění si hodnot, případně jednoduše touží takovým stylem poznávat intimitu, přenosné choroby… Důležitá zůstává otevřenost obou (či všech zúčastněných) stran.

Vykomunikovat, co kdo očekává a nabízí, tvoří základ.

V dlouhodobém měřítku skorovztah často přináší negativní následky. Hrozí například ztráta sebeúcty, protože jedinec se cítí jako možnost, nikoliv priorita. Nadto člověk začne přemýšlet, co od něj druhý skutečně chce, a dostane se do bludného kruhu. Neustálé napětí z toho, že se nic nevyvíjí, vede k emocionálnímu vyčerpání.

Základ úspěchu představuje transparentnost. Jestliže jeden očekává víc než situationship, ale druhý ne, stojí za zvážení rozchod. Stejně tak je načase ze skorovztahu odejít, přináší-li více zmatku či bolesti než užitku. Klíčem spočívá v uvědomění si vlastních hranic, očekávání a potřeb.