Ranní káva už dávno není jen ranní káva. Je to rituál. Chvíle pro sebe. Estetický zážitek. Ideálně v keramickém hrnku, u otevřeného okna, s paprsky ranního slunce a soundtrackem, který by se hodil do nezávislého francouzského filmu. Pokud vám ale zvoní budík potřetí, děti se hádají o ponožky a vy snídáte ve stoje, jako byste snad ani nežili správně. Říká se tomu romantizace života…
Romantizace života nás někdy (m)učí
Trend „romanticizing your life“, neboli romantizace života, nás učí hledat krásu v každodennosti. To samo o sobě není špatně. Jenže mezi radostí z maličkostí a tlakem proměnit každý okamžik v instagramovou scénu je tenká hranice. Ve chvíli, kdy ji překročíme, může se z nevinné snahy užívat si život stát další disciplína, ve které máme pocit, že zaostáváme.
Kdysi jsme prostě žili. Vstali jsme, dali si kafe, nadávali na počasí a šli do práce. Dnes už to nestačí. Dnes musíme svůj život romantizovat. A tak se z obyčejného úterý stává „jemné ranní probouzení do nového dne“, z nákupu v Lidlu „vědomý návrat k jednoduchosti“ a z toho, že jste si večer uvařili těstoviny, „oslava malých radostí“.
Nejsem proti radostem. Jsem proti tomu, když člověk začne mít pocit, že selhává, protože jeho ranní káva nevypadá jako z reklamy na jogurt.
Sociální sítě nás totiž přesvědčily, že každý moment by měl mít atmosféru francouzského filmu. Vstáváte? Zapalte svíčku. Pijete čaj? Vezměte si keramický hrnek od lokálního umělce. Čtete knihu? Položte vedle ní brýle, usušenou levanduli a ideálně ještě kočku. Hlavně to natočte. Nejlépe třikrát.
Ranní káva už není nápoj, je to projekt
Mám pocit, že dnešní člověk nevypije kávu, dokud ji nevyfotí. Nejdřív je potřeba najít správný úhel. Potom správné světlo. A pak správnou hudbu do stories. Teprve potom se může napít. Mezitím káva vystydla, ale zato má atmosféru.
Přitom věda naznačuje něco poměrně neestetického: čím větší tlak si vytváříme na to, abychom každou chvíli prožívali správně, tím větší je šance, že skončíme ve stresu. Když se člověk snaží udělat z každého okamžiku magický zážitek, začne si všímat hlavně těch okamžiků, které magické nejsou. A řekněme si na rovinu, většina života magická není.
Jste hlavní postava svého života. A účetní svého bytového družstva
Internet miluje myšlenku, že jste hlavní postavou svého příběhu. To zní skvěle! Méně skvěle už zní skutečnost, že hlavní postava svého příběhu musí také měnit ložní prádlo, vyplňovat daňová přiznání a telefonovat na zákaznickou linku internetového operátora. To jsou scény, jež se do romantických sestřihů moc nedostávají. Nikdo nenatáčí video s názvem: Pomalu a vědomě čekám 37 minut na spojení s operátorem, zatímco mi do ucha hraje výtahová hudba. Přitom právě to je realita mnohých dní.
Jaký je největší podvod? Že obyčejnost nestačí
Na celém trendu romantizace života mě fascinuje jedna věc. Vychází z hezké myšlenky – všímat si drobných radostí. Jenže internet dokáže proměnit i radost v domácí úkol. Najednou nestačí jít na procházku. Musíte jít na „léčivou podvečerní procházku plnou vděčnosti“. Nestačí si koupit croissant. Musíte si koupit croissant a uvědomit si při tom krásu přítomného okamžiku. Nestačí existovat. Musíte existovat esteticky. Když se vám to nedaří, máte pocit, že něco děláte špatně. Jenže neděláte! Někdy je život jen série nepozoruhodných úterků mezi dvěma víkendy.
Romantizujte méně. Užijte si více
Možná je nakonec nejlepší romantizovat trochu méně a žít ho trochu více. Kupte si květiny, pokud je máte rádi. Sedněte si s kávou na balkon, pokud vás to těší. Zapalte si svíčku, jestli vám její vůně zlepší náladu. Nemusíte z každého rohlíku dělat zátiší hodné renesančního malíře. Nemusíte mít ranní rutinu o třinácti krocích a ani nemusíte mít pocit, že váš život selhává jen proto, že dnes nevypadal jako sestřih na TikToku. Váš život není reklama na jogurt. A možná, že to je ta nejvíc osvobozující věc na světě. Protože v reklamě na jogurt nikdo nikdy nemusel čistit odpad ve sprše. Vy ano. Gratuluji!
Žijete skutečný život. A ten bývá mnohem zajímavější než ten dokonale naaranžovaný.
Shrnutí: Romantizace života nám může pomáhat, abychom si všímali si drobných radostí, problém však nastává ve chvíli, kdy se z radosti stane výkon.
Výzkumy naznačují, že škodlivá nemusí být samotná touha po štěstí, ale spíš neustálé kontrolování, zda jsme šťastní dost, a společenský tlak tvářit se pozitivně. Ten souvisí s nižší životní spokojeností, větším stresem a častějšími příznaky úzkosti či deprese.
Smyslem proto není přestat si vychutnávat kávu, procházku nebo obyčejné ráno, ale dovolit jim být příjemné i bez toho, aby vypadaly dokonale, byly zaznamenané nebo dokazovaly, že žijeme „dost“.
Amen,tech insta motivacnich a hlubokych prispevku o zen vypiti kavy v dokonale rovnovaze mam plny zuby.Pak se autorka takoveho storycka zvedne a zakopne o spinavy teplaky ktery zrovna nejsou videt 😁