Plná lednice, desítky možností a žádné rozhodnutí. Proč nás může přemoci únava z rozhodování a co s tím mají společného Steve Jobs a těstoviny?
V práci jste za hvězdu. Během osmi hodin zvládnete vyřešit krizový rozpočet, schválit strategii na další kvartál, uklidnit nespokojeného klienta a udělat padesát bleskových rozhodnutí, z nichž ostatním třeští hlava. Jste efektivní, rozhodní a výkonní. Pak ale klíčem otočíte v zámku svého bytu, odhodíte tašku a partner se vás zeptá: „Co budeme mít k večeři?“
V tu chvíli se váš mozek, dosud fungující jako superpočítač, zhroutí. Zíráte do prázdna a banální otázka vám v tu chvíli připadá těžší než kvantová fyzika. Proč nás po celém dni úspěchů dokáže rozložit obyčejný rohlík s máslem?
Rozhodnutí je jedna věc. Správné rozhodnutí druhá
Dospělost nám byla prodávána jako období svobody. Budeme si dělat, co chceme. Budeme mít vlastní byt. Vlastní peníze. Nikdo nám nebude říkat, kdy máme jít spát. Jenže nikdo nás nevaroval, že budeme muset každý den rozhodovat o tom, co budeme jíst. Každý jeden den.
Když vám bylo deset, otevřely se dveře a někdo zavolal: „Večeře!“ Vy jste přišli. Najedli se. A odešli zpátky k rozehrané počítačové hře. Dnes stojíte v kuchyni s plnou lednicí, třemi aplikacemi na rozvoz, neomezeným přístupem k receptům z celého světa a po čtyřiceti minutách intenzivního přemýšlení si namažete chleba.
Čím to je? Může za tím být takzvaná únava z rozhodování, která někdy vede až k rozhodovací paralýze. Naši mentální kapacitu si při ní můžeme představit jako baterii: během náročného dne se postupně vybíjí její schopnost dělat správná rozhodnutí.
Proč je večer tak těžké rozhodnout, co bude k večeři
Existují otázky, které mění dějiny. Přistaneme na Měsíci? Dokážeme vyléčit rakovinu? Existuje ve vesmíru další život? A pak tu máme otázku: „Tak co budeme dneska jíst?“
V práci spotřebováváte tzv. kognitivní zdroje na důležitá rozhodnutí, řešení problémů a udržení pozornosti. Po náročném dni tak může být vaše mentální kapacita výrazně vyčerpaná.
Navíc v práci se často rozhodujete v rámci jasných pravidel, procesů či cílů. Doma tato struktura padá a zodpovědnost leží čistě na vás.
Steve Jobs, černý rolák a síla každodenní rutiny
Nejspíš není náhoda, že mnoho úspěšných vizionářů nosilo stále stejné oblečení. Steve Jobs měl svůj ikonický černý rolák. Mark Zuckerberg léta střídal několik téměř identických šedých triček. I Albert Einstein byl údajně známý tím, že nechtěl plýtvat mentální energií na zbytečná rozhodnutí.
Tito lidé neřešili každé ráno otázku „Modré, nebo tmavě modré tričko?“ Pochopili, že opakující se rutina může každodenní rozhodování usnadnit.
Věnujete-li velké množství pozornosti drobným volbám, můžete pociťovat větší únavu nebo nechuť rozhodovat dál. Pokud svou rozhodovací kapacitu spotřebujete na výběr ponožek, večeře a správného typu jogurtu, může se stát, že vám už nezbude energie na vynalézání budoucnosti. Možná právě proto Steve Jobs představil iPhone, zatímco my jsme postávali v supermarketu a zdlouhavě porovnávali tři druhy mozzarelly.
Dnes máme miliony možností. Dříve byly k večeři brambory, nebo brambory. Popřípadě brambory jinak. Dnes si můžete vybrat mexickou kuchyni, italskou, asijskou, vegetariánskou, low-carb, veganskou, domácí, případně nekonečně dlouho scrollovat recepty a nakonec si objednat pizzu.
Záchrana vztahu? Méně rozhodování, více těstovin
Pozor, přichází kontroverzní teorie. Jsem přesvědčená, že zavedení jednoduchého týdenního menu by zachránilo minimálně 80 % partnerských vztahů. Možná i víc. Představte si ten klid.
V pondělí těstoviny, v pátek pizza
- Pondělí – těstoviny.
- Úterý – polévka.
- Středa – rizoto.
- Čtvrtek – něco z trouby.
- Pátek – pizza.
- Sobota – experiment.
- Neděle – cokoliv, co přežilo týden v lednici.
Hotovo. Nikdo se neptá. Nikdo neprochází pěti fázemi smutku při rozhodování mezi kuřetem a tortillou.
Znak dospělosti: Vědět aspoň něco předem
Skutečná dospělost není jen o placení složenek, řešení pojištění a preventivních prohlídkách. Ve skutečnosti se jedná o miliony mikro-rozhodnutí.
Co si vezmu na sebe, kdy vyperu, jestli mi to venku uschne, nebo to mám dát do sušičky. Kdy se nakoupí. Co uvařím. Co sníme. Kdy dojíme ten zbytek, (přece to nebudeme vyhazovat). Kdy konečně objednáme ten filtr do vysavače, který odkládáme už čtyři měsíce?!
Za životní moudrostí není černý rolák, luxusní hodinky, dokonce ani motivační citáty o produktivitě. Skutečným symbolem životní moudrosti a vyspělosti je člověk, který v pondělí ve 14:00 přesně ví, co bude ve středu k večeři. Anebo se tím aspoň netrápí! Takový člověk dosáhl úrovně vnitřního klidu, o němž většina z nás může jen snít. Možná právě tam začíná skutečné osvícení.
A co budete mít k večeři vy?
Pozn.: Článek obsahuje nadsázku. Všichni, kdo můžeme trávit čas zmateným rozhodováním, co k večeři, jsme vděční, že tu možnost máme. ♥
