Všichni to nejspíš známe. Sedíme u telky nebo s kamarádkou na kávě a pípne zpráva. Pokud zrovna neočekáváme odpověď od nové lásky, nechává nás to celkem v klidu. „Přečtu si to později.“ Při tom množství zpráv, e-mailů a různých upozornění na přečtení nespěcháme. Přesto se s námi něco děje. Co to je?
Možná se vám zdá, že těch 50 (nebo spíš 150) notifikací denně už prostě v pohodě dáváte. Mozek je totiž neuvěřitelně adaptabilní – už nepanikaříte, tep se nezrychluje. Ovšem to jest právě ten problém…
Rozbitá pozornost: Proč nás některá pípnutí stojí víc než jen čas?
Mozek zvládne hodně věcí, jenže něco nezvládá moc dobře. Co? Neustálé přepínání pozornosti. Každá notifikace potřebuje rozhodnutí: otevřít, ignorovat, odpovědět, uložit. Tyto drobné zásahy nerozjedou stresovou reakci, ale rozbíjejí kontinuitu myšlení.
Naše schopnost soustředit se na jednu složitou věc déle než 10 minut atrofuje. Mozek si zvykl, že každých pár minut přijde přerušení. Když pak přerušení nepřijde, začnete ho podvědomě vyhledávat sami. Podle výzkumu Glorie Mark (profesorky informatiky na University of California, Irvine, která se specializuje na interakci člověka s technologiemi), i když se na notifikaci jen podíváte a hned se vrátíte k práci, mozku trvá v průměru 23 minut, než se plně vrátí k původní úrovni soustředění.
A problém není jen v čase, který ztrácíme. Podle Glorie Mark je také v ceně, kterou za to platíme. Abychom přerušení dohnali, podvědomě přepínáme do stresového rychloběhu. Pracujeme sice rychleji, ale za cenu mnohem vyšší míry frustrace a psychického tlaku.
Moderní vyhoření není výbuch, je to pozvolná eroze
Dřív jsme neměli takový problém soustředit se. Dnes se většina času nachází „napůl v běhu“. I když pracujeme, část mysli očekává, zda nepřijde něco důležitého. Vznikne klasický stres, následuje reakce, a pak odezní (přijde úleva).
V dnešním digitálním zahlcení stres nikdy nekončí. Z toho důvodu někdy můžeme mít pocit, že nic nestíháme. Máme méně trpělivosti. Všechno chceme hned. Cítíme, že to nezvládáme. Všechno se nám zdá nějak těžší než dřív. Nudíme se při rozhovoru. Nedokážeme jen tak sedět a koukat z okna. Zmenšuje se tolerance k nejistotě a nejednoznačnosti. Objevuje se vnitřní neklid bez jasného důvodu. Čtení, hluboká práce nebo ticho nám prostě nejdou. Něco jako by chybělo, ale nedokážeme určit co.
Naše trpělivost se smrskla na délku načítání videa (krátkého)
Dopamin, očekávání a zploštění motivace – notifikace pracují s variabilní odměnou (tedy stejný princip jako u hazardu). Ne každá zpráva je důležitá a právě to zvyšuje dopaminové očekávání. Bohužel kvůli tomu si mozek zvyká na časté malé stimuly a zároveň klesá citlivost na pomalé či odložené odměny.
Jaká jsou rizika moderního vyhoření v dlouhodobém hledisku?
Mění se rysy chování jako například nižší tolerance nejistoty, potřeba rychlého uzavření nebo menší schopnost klidného čekání. Z dlouhodobého hlediska se může projevit i změna osobnosti. Nejde o poruchu, ale o adaptaci mozku na prostředí. Jenže prostředí se nastavuje na rychlost, ne na přirozený lidský rytmus.
Co s tím?
Pokud na sobě pociťujete některé z výše uvedených symptomů a chtěli byste s tím něco dělat, nabízí se detoxikace. Ovšem ta je pouze krátkodobá. Týden si zalezete někam na chatu a budete nasávat vůni lesa (pakliže vám to rozostřený mozek dovolí). Až dovolená skončí, vrátíte se zpátky do koloběhu. Odpočatější, voňavější, proti stresu a vyhoření imunní na pár chvil.
Efektivnější je dbát na dlouhodobou digitální hygienu. Neznamená to mydlit, dezinfikovat a olejovat elektroniku několikrát denně a o víkendu ji, včetně nabíječek, poslat na wellness. Digitální hygiena spočívá především v nastavení hranic. Znamená to pracovat s digitálním prostředím tak, aby bylo v souladu s péčí o duševní i fyzické zdraví.
Zkuste si nedůležité notifikace na nějakou dobu vypnout. Alespoň třeba na hodinku, aby mozek zažil chvíli bez přepínání. Dejte mu jeden jasný kontext. Žádné „jen se rychle podívám“.
Zkuste trénovat nudu. Stůjte ve frontě bez telefonu. Seďte 10 minut a nic nedělejte. Na procházku jděte bez sluchátek. Nejde o výkon, nýbrž o zážitek souvislého času. Mozek si znovu zvykne, že svět se nerozpadne, když nereagujete okamžitě.
Kolik notifikací denně máte a jak jste na tom s trpělivostí?
Doba se mění a vsechno s ni , jak píše slečna, chtelo vy to cas od casu vypnout vsechno 😉 jen tak dal