Osamělost aneb Tragikomický příběh nepasujícího kousku

Empatici, romantici, snílci, lidé velmi upřímní, oddaní, pečující, bezpodmínečně milující či jinak vybočující z průměru se často mohou dostat do pozice nepasujícího kousku, kterého si nikdo moc nevšímá, natož aby ho někdo ocenil. I když jsou mezi lidmi, cítí osamělost, odmítání. Jak je to možné?

Proč ti, kteří dávají, dostávají nejméně?

Jedním z hlavních důvodů, proč se empatickým a pečujícím lidem stává, že končí osamělí, je efekt altruismu. Altruističtí lidé mají tendenci neustále pomáhat ostatním, ale protože mají dost sil na pomoc druhým, jejich okolí začne předpokládat, že oni pomoc nepotřebují. S tím také často souvisí Syndrom smutného klauna.

Studie publikovaná v časopise Journal of Personality and Social Psychology ukazuje, že lidé, kteří se nadměrně obětují, mají tendenci být přehlíženi, když sami potřebují pomoc.

Osamělost je rizikem nejen pro duši, ale i pro tělo

Osamělost však není jen emocionální stav, může to být také zdravotní problém. Podle výzkumu Julianne Holt-Lunstad z Brigham Young University osamělost zvyšuje riziko předčasného úmrtí až o 26 % a má podobné zdravotní následky jako kouření 15 cigaret denně. Ještě hůře na tom jsou ti, kteří jsou jiní – ti, kteří se vymykají běžným normám. Psychologický výzkum ukazuje, že lidé, kteří jsou vnímáni jako „odlišní“, mají často problém zapadnout do sociálních skupin, což zvyšuje riziko osamělosti.

Podle Gallupova průzkumu z roku 2020 se více než 40 % populace cítí nějakým způsobem odlišní od standardu a toto vnímání často vede k tomu, že se cítí izolovaní nebo nepochopení. Tento pocit jinakosti často pramení z toho, že se snažíme být upřímní, věrní nebo citliví ve světě, který na to zapomíná.

Mnozí jsou uvězněni v obavách, zda jsou dost dobří nebo „normální“. Psychologové jako Carl Rogers a Abraham Maslow však poukazují na to, že právě v odlišnostech leží náš potenciál. 

„Génius je člověk jako každý jiný. Jenže je jiný.“
Honoré De Balzac

Na čem záleží?

Můžeme koupit nové auto nebo nový dům, ale čas s lidmi, které máme rádi, nekoupíme. Osud karty nebere. A to platí dvojnásob u těch, kteří jsou „jiní“.

Někdy stačí málo

Je bohužel snadné podcenit sílu maličkostí. Třeba krátkého hovoru. Jak říká staré pořekadlo: „Život je to, co se děje, zatímco plánujeme něco jiného.“ Proto pokud máte někoho rádi, zkuste s ním být – fyzicky nebo alespoň emočně. Psychologické studie ukazují, že už jen to, že si na někoho vzpomenete a projevíte mu zájem, mu může výrazně zlepšit den (někdy až v délce polárního dne) a zahřát u srdce. Nečekejte na ideální moment. Vytvořte ho.

O délce to není, ale potěší, je-li s ní dobře naloženo

Studie dále ukazují, že právě vztahy jsou jedním z hlavních faktorů, které přispívají k dlouhověkosti a životní spokojenosti. Waldingerova studie zjistila, že lidé s pevnými, láskyplnými vazbami žijí déle, jsou šťastnější a mají pevnější zdraví ve stáří než ti, kteří jsou osamělí. Láska je opravdu mocná čarodějka…

Když má člověk někoho, kdo tu pro něj vždy je a kdo na něj nehledí jak fanoušci hudební skupiny Biftek na veganskou rolku, má nakročeno ke skvělému životu.

Osamělost vs samota

Samota není bolestná osamělost. Samota (dobrovolná a časově ohraničená) může být prospěšná. V některých kulturách je vnímána velmi pozitivně jako cesta k sebepoznání. Například v Japonsku známé hikikomori – dobrovolná sociální izolace. A v umění je také samota chválena a to jako zdroj múz (nebo hrůz, podle toho, jakou část sochy zrovna tvarujete). Oproti tomu osamělost je jiná a (jak je výše zmíněno), zpravidla nepřináší pozitiva.

Tragikomedie nepasujícího kousku

Osamělost je často tragikomický příběh nepasujícího kousku, ale neměla by být konečnou kapitolou. Pokud se někdy cítíte osamělí, pamatujte, že vaše jedinečnost je cenná. Nečekejte na dokonalý okamžik – buďte s těmi, na kterých vám záleží a kteří vaši jedinečnost mají rádi. Vytvořte krásný obraz v mozaice života.

Možná je to právě ta odlišnost, která může vnést hloubku a růst do našeho života.

Zdá se vám, že pasujete, nebo se považujete za nepasující kousek?

Zdroje: Social Relationships and Mortality Risk, APA PsycNet, A Therapist’s View of Psychotherapy