Zažili jste už déjà vu, jamais vu nebo presque vu? Víte, kdy značí problém?

Měli jste někdy pocit, že prožíváte něco, co už jste zažili, ačkoli tomu tak nebylo? Stalo se vám, že jste měli slovo na jazyku, ale náhle si na něj nemohli vzpomenout? Déjà vu, jamais vu a presque vu jsou fascinující situace, v nichž se míchá minulost s přítomností a domněnky s fakty. Jak si je věda vysvětluje?

Presque vu! Mám to na jazyku

Je teplý letní podvečer. S přáteli sedíme na dece v klidné části lesoparku. Máme vychlazené pivo (někteří nealko), jednohubky a cítíme, že zas je vše chvilku v pořádku. S entuziasmem rozebíráme naše oblíbená témata: láska, osud, alternativní vesmíry a jestli to vše může fungovat. V tom si vzpomenu, že se jedna skvělá herečka často objevuje v seriálech a filmech, které touto problematikou kypí. Chci říci, o koho jde… A nic. Přátelé napomáhají, hádají aspoň počáteční písmeno. „Mám její jméno na jazyku,“ říkám a vyplazuji jazyk na přátele v naději, že ho z něj vyčtou. Marně. „No, přeci ta, co má takový ty oči, křivky, inteligentní, talentovaná…“ Balancuji na hraně vzpomínky. Nemůžu si vzpomenout. Ale vím to!

Znáte takové situace? Pak jste zažili presque vu. Pocit – co pocit, přesvědčení – že máte zajímavou myšlenku či informaci, jenže najednou si ji nemůžete přesně vybavit nebo se vyjádřit. Ve francouzštině presque vu znamená příznačně: „téměř viděno“.

Jak presque vu vzniká?

Podle některých tento jev nastává, když si naše vědomosti neopakujeme nebo neprohlubujeme. Přesvědčení (s egem) drží, informace bledne. Jako v politice, u maturity, ve vztahu… Jiní odborníci se zase přiklání k tezi, že pro presque vu stačí, podobá-li se situace nějaké jiné z minulosti, se kterou byl problém. Mysl je zmatena a zasekne se. Kdy se to děje? Nečekaně (viz studie v Current Directions in Psychological Science).

Je to normální?

Lidská mysl je zajímavá a těžko uchopitelná. Tento „výpadek“ je za běžných okolností normální. Podle zkoumaných zdrojů zhruba jako známější déjà vu. Sem tam tento frustrující pocit tedy potká (pravděpodobně) každého. Některé výzkumy však nabádají k obezřetnosti, opakuje-li se velmi často, neboť presque vu se v nadměrném množství může vyskytovat u epileptiků.

Déjà vu: Ale tohle už se přeci stalo… Nebo ne?

Kdo nezažil déjà vu? V tomto stavu jsme skálopevně přesvědčeni, že jsme danou situaci již zažili, ačkoli ji zažíváme poprvé. Francouzky bychom déjà vu mohli přeložit jako: „již viděno“.

Jedna z definic popisuje tento jev jako falešný pocit známosti. Starověký filozof sv. Augustin jej jednoduše označil za falešné vzpomínky. Nastává v něm nesoulad mezi vlastním přesvědčením a fakty (konkrétními vzpomínkami). Racionální část mysli říká, že to je nové. Navzdory tomu si v duchu říkáme: „Tohle se mi už někdy stalo.“

Můj syn se mě zeptal: „Tati, co znamená déjà vu?“
Odpověděl jsem: „Mám pocit, že ses mě na to už někdy ptal.“
(Dad Jokes)

Jak vzniká déjà vu?

Vědci problematiku stále zkoumají, často pracují však s následujícími variantami.

1. Podobnost či záměna vzpomínek

Podle Anne Cleary, profesorky psychologie z Colorado State University, déjà vu přichází, zažijeme-li něco podobného tomu, co se nám stalo v minulosti. Nezřídka si původní událost přesně nepamatujeme, popř. leží až v povědomí, a tak může dojít ke zkreslení a záměně. Část lidí by zde zmínila i alternativní vesmír. Nebo minulé životy a vzpomínky právně z nich, jenže vědci (a nejen ti) mají co dělat, aby aspoň částečně mohli zkoumat současné životy, natož ty minulé. Zejména nemáme-li od nich účtenky.

2. Dvakrát za sebou? Možné to je

Dva zážitky těsně po sobě mohou splynout v jeden. Jako když dáme příkaz do Wordu v okamžiku, kdy si lebedí na křemíkovém mini tripu. „Uložit. Opakuji: uložit.“ Je z toho jedno uložit, ale pro Word už známé, jelikož už při prvním kliknutí se nadechl a skoro uložil. Podle odborníků tento dvojklik může nastat kvůli krátké nepozornosti. A tak – řečnickým vrtočem – uniká naší pozornosti, že něco uniká naší pozornosti. Proto „druhé zapsání,“ byť za nepopsatelně krátkou chvilku po prvním, může vyvstat v naší kouzelné mysli jako už dlóóóuho dobře známé.

3. Neurologická chyba

Další příčinou falešného pocitu již prožitého může být krátká chyba v mozku, podobně jak u epileptických záchvatů. Může jít o narušení signálů nebo problémy s krátkodobou pamětí, kdy se plete časové pořadí událostí. Tzn. ačkoli se situace teprve řeší/bude řešit, mozek ji mylně zapsal jako už vyřešenou.

4. Na velikosti záleží

Výzkumníci z Masarykovy univerzity a jejich britští kolegové zjistili, že lidé, kteří zažívají déjà vu, mají menší hipokampus než ti, kteří tento jev nezažívají. Hlavní autor výzkumu Milan Brázdil uvedl, že hipokampus je citlivý na vlivy jako stres, nedostatek spánku nebo záněty, což může vést k jeho zmenšení a zvýšené citlivosti.

V přiměřené míře běžné, ve větší vyžaduje kontrolu lékaře

Podobně jako u presque vu, déjà vu je normální, většinou neškodný jev. Vyskytuje se u 80 až 97 % populace. Podle některých zdrojů ho zdraví lidé zažívají párkrát do roka. V případě větší četnosti či problémů se však vyplatí konzultovat situaci s lékařem, neboť může naznačovat i zdravotní problémy (např. epilepsie spánkového laloku, zánět, nedokrvení).

Opak déjà vu (Deža vi)? Nikoli „Deža nevi“, ale jamais vu

Opakem déjà vu bývá jamais vu, což znamená „nikdy neviděno“. Zatímco déjà vu přináší zdání jakési sebedůvěry, známosti, skvostné intuice + vzrušení z vědění, které by se dalo přirovnat k nadšení konspirátora u pole pšenice, během jamais vu se může dostavit nejistota. Pocity zmatku, ztracenosti, oddělení vedoucí k větší zranitelnosti. Oproti presque vu („Mám to na jazyku, vím to, jen se teď nemohu vymáčknout!“) jamais vu není poruchou schopnosti vzpomenout si na konkrétní slovo/věc, kterou jinak známe a jsme si s ní jisti, nýbrž pocitem, že vážně nevíme. Nepamatujeme, ačkoli se to prokazatelně stalo.

Proč se dá tak snadno zapomenout a stává se to často?

Opět může být na vině chvilková chyba v mozku kvůli únavě, stresu, poruše pozornosti, migréně, epilepsii. Netřeba panikařit, jamais vu se může přihodit i zdravým jedincům. Oproti výše zmíněným se řadí spíše ke vzácnějším. Například, když vejdeme do domu, kde jsme několik let žili, nic se tam nezměnilo, ale najednou nám připadá zcela cizí. Anebo píšeme-li nějaké běžné slovo, které jsme prokazatelně psali nesčetněkrát, najednou se zarazíme a přemýšlíme, zda se opravdu tak píše. Máme dojem, že ho vidíme poprvé. V takových případech jamais vu jde většinou na účet únavě, stresu. Stačí si dát pauzu. Po chvilce vzpomínky znovu naskočí.

Fascinace a další zkoumání

Déjà vu, jamais vu a presque vu jsou fascinující stavy zkreslení mysli. Většinou zcela přirozené a neškodné. V nadměrném množství (např. mnohokrát do týdne) mohou poukazovat na duševní či neurologické potíže vyžadující kontrolu lékaře.

Pamatujme, naše vnímání a vzpomínky jsou jedinečné, pestré, živé. Občas se mohou přirozeně zamotat, zkreslit, dokreslit.

Chceme-li sami sobě i sobě navzájem rozumět, měli bychom spolu důkladně komunikovat a empaticky vyjít jeden druhému vstříc. Pak ani menší errory nejsou překážkou. Buďme světlem pro myšlenky našich blízkých.