Jak nás první láska zamotá a proč na ni nezapomeneme

První láska je jako divoký vítr, co se prožene naším životem a nechá za sebou stopu, kterou jen tak nevymažeme. Možná sladkou, možná trochu hořkou, někdy i bolavou – ale pokaždé nezapomenutelnou. Toto první vzplanutí má zvláštní moc: vryje se do srdce, nastaví laťku pro další vztahy a ovlivní, jak přistupujeme k lásce celkově.

Čím si nás první láska získá?

To, co dělá první lásku tak jedinečnou, je chemie v našem mozku. Když poprvé prožíváme zamilovanost, v těle se spouští kaskáda hormonů a neurochemických reakcí, které vyvolávají intenzivní pocity. Výzkum americké antropoložky Helen Fisherové dokazuje, že láska není jenom o emocích. Je to mocný motivační systém, který nás přitahuje k druhému člověku. A právě první láska spouští tento mechanismus poprvé, což zanechává velmi silnou stopu.

Mozek při zamilování aktivuje dopaminovou dráhu – stejnou, která je spojena s pocitem odměny. Tento mechanismus je zodpovědný za to, proč nám čas strávený s druhou polovičkou připadá jako cosi návykového, od čeho se nedokážeme oprostit. „To, co se v našem mozku děje při zamilovanosti, je podobné jako při drogové závislosti. A první láska? To je jako zažít svou úplně první dávku,“ vysvětluje antropoložka Fisherová.

Hormonální koktejl zamilovanosti

V prvotní fázi zamilovanosti hrají hlavní roli hormony oxytocin, noradrenalin a endorfiny. Oxytocin, přezdívaný jako hormon lásky, posiluje naše pouto k druhému člověku, noradrenalin nás nadopuje energií a zvyšuje tep a endorfiny způsobují euforii a pocit blaženosti. Tento mix je důvodem, proč máme oči jen pro jednu osobu a proč ji nemůžeme dostat z hlavy.

První láska jako ideál

První láska často vypadá jako dokonalost sama. Člověk je natolik okouzlen, že nevidí žádné chyby. Myslíme si, že tento vztah bude perfektní, bez jediné chybičky a že vydrží navždy. Jenže časem se ukáže, že ani my, ani náš partner dokonalí opravdu nejsme. Navíc když si na první lásku vzpomeneme s určitým časovým odstupem, náš mozek má sklon vybavit si jen ty krásné chvíle, zatímco hádky a nepovedené dny raději vytěsní. Však i naše babičky a dědečkové říkají, že „dřív bylo všechno lepší“ – stejný efekt platí i u našich prvních lásek.

Dramatické vzorce: Nevyhnutelné poprvé

První láska bývá také plná nových, silných emocí – první hádky, první smíření, první slzy. Všechna tato poprvé na nás působí mimořádně intenzivně právě proto, že jsou nová a dosud nezažitá. Mnoho lidí si díky první lásce vytvoří názor, že vztah má být plný vášní a dramat.

Někdy dokáže být první láska natolik bouřlivá, až člověk získává dojem, že je to tak správně a že bez dramatu není ve vztahu ta správná jiskra. Přestože nás život postupně učí, že klidné vztahy bývají ty zdravější, když se ocitneme ve vztahu, který je až příliš stabilní, může nás paradoxně přitahovat zpět to vzrušení a drama. Tím ale riskujeme, že si odepřeme opravdovou životní harmonii.

Typ lásky jako podvědomá šablona?

Mnohým z nás později dojde, že k sobě podvědomě přitahujeme partnery, kteří se něčím podobají naší první lásce. Může to být jejich smích, osobnostní rysy nebo něco v jejich vzhledu. I když si toho třeba nejsme plně vědomi, první vztah má obrovský vliv na to, jaké partnery hledáme v budoucnu a často slouží jako vzor, k němuž se přirozeně vracíme.

Když skončí, svět se nezboří

Stejně jako první zamilování i první rozchod bývá extrémně bolestivý. Přesto nám tato negativní zkušenost něco přináší – naučí nás přijímat zklamání a smířit se s tím, že ne všechno vychází podle plánu. Podle studie zveřejněné v Journal of Positive Psychology se 71 % lidí z rozchodu zotaví do tří měsíců a zažívá nové pozitivní emoce. Tím, že si prožijeme první bolest z rozchodu, získáváme sílu a schopnost vnímat, že ne vždy končí vše šťastně, ale že život tím rozhodně ještě nekončí.

Otisk první lásky v našich životech

První láska má zvláštní kouzlo, které nás ovlivňuje víc, než bychom si někdy chtěli přiznat a zůstává v nás i dlouho poté, co osoba, kterou jsme milovali, už třeba dávno není součástí našeho života. Zůstává však v našich vzpomínkách, v našich ideálech i v představách o lásce.

První láska je takovým základem, na němž stavíme a ať chceme nebo ne, navždy změnila náš pohled na vztahy. Je to lekce, která má i mírný přesah. Ukazuje nám, že hledání lásky není jen o druhých, ale i o tom, abychom milovali sami sebe a věděli, co nám vyhovuje.