Přísnost vs. laskavost: Co děti opravdu potřebují? Jaká výchova škodí?

Jsou vám povědomé věty typu: „Když jsem byl/a malý/á, občas jsem výprask dostal/a a myslím, že mi to jen prospělo,“ nebo: „Když jsem zlobil/a, zasloužil/a jsem si pár facek. Bylo to oprávněně a pro moje dobro…“? Ačkoli neuvěřitelné množství studií prokazuje, že použití fyzických trestů nemá v podstatě žádný kladný výsledek, značná část rodičů jim stále dává přednost před laskavostí. Proč tomu tak je?

Záměrné ubližování je nepochopitelné

Pro malého tvorečka odkázaného na své rodiče, ať už z hlediska bezpečí, čistoty, jídla nebo lásky, je nepochopitelné, proč mu ten nejbližší záměrně ubližuje. Je těžké tomu uvěřit, a tak potlačujeme vlastní bolest a snažíme se omluvit chování rodičů.

Asi jediným přínosem fyzického trestu je, že dítě, které takto potrestáme, přestane zlobit okamžitě a vyhoví našim požadavkům. Z dlouhodobého hlediska to tak ovšem není. Nabourává se důvěra a emocionální vztah mezi rodičem a dítětem, což může eskalovat například v pubertě. Dítě daleko snáz inklinuje k sociálním médiím, vrstevníkům a tzv. se chytne „nesprávné party“.

Násilí dláždí cestu psychickým poruchám

Podle studie doktorky Elizabeth Gershoffové, z let 2002 a 2012, má dítě, které si prošlo fyzickými tresty, zvýšené tendence k agresivitě a psychickým poruchám. Výsledky studií ukázaly, že trestané děti měly mnohem méně šedé mozkové hmoty, a proto se u nich častěji objevují deprese, úzkosti, užívání drog a agresivní chování. Opakovaně byl prokázán vliv fyzického trestání na snížení inteligence a zvýšení výskytu záchvatu vzteku, vzdorovitosti, šikany, násilného chování k sourozencům, psychických problémů v dospělosti a v neposlední řadě do budoucna zvýšení pravděpodobnosti domácího násilí v partnerských vztazích.

V žádné studii se neprokázalo, že by fyzické tresty měly pozitivní účinky.

Z vyspělých zemí je ČR jedna z nejzaostalejších

Česká republika patří stále k zemím, kde jsou tělesné tresty povoleny, ačkoli se zavázala, že již v roce 2007 tomu tak nebude. Ve Spojených státech také většina rodičů dodnes používá fyzické tresty jako výchovný prostředek. V roce 2007 byl proveden průzkum, v němž 85 % dospívajících uvedlo, že od rodičů alespoň někdy dostali pohlavek nebo výprask.

Zařazení fyzických trestů do trestné činnosti trvá v ČR déle než oprava výmolu na silnici. A to je co říct!

Ne vždy se rodiče uchýlí k fyzickým trestům pod záminkou vychovávat dítě. Někdy to bývá spíše vyústění dlouhodobější frustrace a velký příliv hněvu, který nedokáže ovládnout. (Pozn. redaktorky H. N.: Znám to sama ze své zkušenosti. Snažím se dlouhou dobu být trpělivá, ale někdy pohár zkrátka přeteče. Automaticky mi pak v mozku vyskočí výchovný vzorec, který jsem přejala od svých rodičů.) Všichni jsme jen lidi. Jelikož se nemůžeme přes noc strčit do zásuvky a ráno fungovat na 100 %, nemějte si za zlé, že i vám někdy ujely nervy.

Co se vlastně myslí tím fyzickým trestem?

Fyzické tresty jsou často ztotožňovány s „výpraskem“, nicméně podle výboru OSN pro práva dítěte zahrnují například i kopání, plácání, facky, třesení, strkání, tahání za vlasy a uši, bití, pálení, nucení setrvat v nepříjemné poloze nebo stát v nevhodném oblečení na mraze či ve vedru.

Třesení, nucení setrvat v nepříjemné poloze nebo být v nevhodném oblečení taktéž spadá do fyzických trestů. Je to logické, neboť i tato jednání, v nichž dítě nemá možnost volby (jak stát/sedět, co si vzít na sebe, aby JEMU bylo dobře a nebyla zima/teplo), jej neadekvátně omezují.

Základní styly výchovy

„Z hlediska výchovných stylů je největší pravděpodobnost používání fyzických trestů u autoritářského stylu,“ říká přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN doc. Martin Anders. Styly výchovy můžeme rozdělit do 4 základních skupin. Do které patříte vy?

AUTORITÁŘSKÁ

Rodiče kladou na své děti vysoké nároky bez dostatečné podpory. Dávají většinou pouze pokyny. Vyhrožují stylem: „Dělej to pořádně, nebo uvidíš! Buď to budeš dělat takhle, nebo mi zmiz z očí!“ Právě tyto děti snáze podléhají tlaku vrstevníků. Možná nosí domů jedničky, ale uvnitř se skrývá nahromaděný stres nebo se stávají rebely. Jelikož necítí ze svých rodičů dostatek lásky, hledají pak lásku na nejméně vhodných místech…

SHOVÍVAVÝ (PERMISIVNÍ)

Benevolentní rodiče, kteří například zažili autoritářskou výchovu a nechtějí opakovat chyby svých rodičů, nevědomky jdou do druhého extrému. Tito rodiče svým dětem předávají zprávu, že zklamání, frustraci a dalším nepříjemným pocitům je třeba se za každou cenu vyhnout. Neumí čelit neštěstí. Někdy tento styl výchovy může být zaměňován se stylem montessori. Děti se nikdy nemusejí přizpůsobovat a svět se točí kolem nich. V dospělosti tyto děti bývají necitlivé k druhým, velmi málo psychicky odolné a sebestředné.

ZANEDBÁVAJÍCÍ

Existují rodiče, kteří o své děti nejeví příliš zájmu. Děti tak vyrůstají jako „dříví v lese“. Mohou to být děti rodičů, co jsou závislí na alkoholu popřípadě dalších návykových látkách nebo jsou velmi vytížení v práci. Většinou si tito rodiče pak chtějí kupovat své děti různými hodnotnými dary. Jediné ponaučení, které si dítě z takového vztahu odnese, je takové, že není hodno lásky. Tyto děti se pak většinou stávají závislými na různých typech drog a návykových látek.

AUTORITATIVNÍ

Poslední rodičovský přístup, podle výzkumu Diany Baumbrindové, vychovává nejlépe připravené děti. Nepleťte si autoritativní a autoritářský! Autoritativní styl výchovy klade na své děti (stejně jako autoritářský) vysoké nároky, které jsou ovšem přiměřené věku. Je zde také rozdíl, kdy rodič umí empaticky naslouchat, společně stanovovat hranice a nešetří láskou směrem k dítěti. Tito rodiče se o své děti velmi zajímají. Tráví spolu čas aktivně. Mají různé rituály, například spolu večeří nebo jezdí každou neděli na výlety. Očekávají, že rodina bude i v období puberty tyto rituály dodržovat a sdílet své zážitky. Nesnaží se dítě ovládat jako u prvního stylu výchovy, ale snaží se najít společnou cestu kompromisem. Tyto děti obvykle dobře prospívají ve škole a ke svým rodičům se i v dospělosti rády vracejí.

Zdroj: lf1.cuni.cz, Jak přestat křičet a začít žít s dětmi v harmonii – Dr. Laura Markhamová

Odborníci se shodují, že jakákoliv forma fyzických trestů je nepřijatelná a škodlivá

Česká republika je jednou z posledních vyspělých zemí, kde fyzické tresty (rodičů na dětech) nejsou zcela zakázány. Ministerstvo spravedlnosti připravuje novelu zákona, která by označila fyzické a psychické tresty dětí za nepřijatelné. Máme co dohánět. Například Švédsko zakázalo fyzické tresty dětí již v roce 1979. V zemích s podobnými zákazy došlo k poklesu násilí v rodinách a agresivity v dětských kolektivech. (Zdroj: zpravy.aktualne.cz)

TIP pro (nejen neposlušné) rodiče

Když cítíte, že ve vás bouchnou saze, zkuste nejdřív mantru: „Jsem klidná/ý jako Buddha…“ (i když se zrovna cítíte spíš jako Hulk). Pomáhá také počítat do 10. Klidně v němčině, pokud je situace opravdu vypjatá. A když všechno selže? Běžte na 2 minuty „vyvenčit sám/sama sebe“ na balkon či na zahradu. Váš potomek (pokud to situace dovoluje) přežije ty 2 minuty bez vás a vy se vrátíte jako (téměř) nový člověk. Snad i empatický. Pamatujte: špatný den jednou skončí, zatímco rodina je láska na celý život. A pokud občas nezvládnete být dokonalým rodičem? Nevadí. Důležité je být rodičem milujícím. A upřímná omluva dítěti dokáže někdy zázraky. Učí totiž děti, že i dospělí jsou lidé, kteří dělají chyby a umí si je přiznat + poučit se, napravit a chyby neopakovat.