Naše osobnost ovlivňuje v našem životě skoro všechno, například s kým se scházíme nebo co děláme. Právě osobnost je to, co odlišuje jednoho člověka od druhého, což je vidět v identické situaci, kdy různí lidé různě reagují a vykazují různé chování.
Každý máme určité povahové rysy, vlastnosti, hodnoty nebo zvyky. Některé aspekty osobnosti jsou vrozené, ale někdy se jedná pouze o zvyk, který můžeme změnit.
„Kdo vlastně jsem?“
„Jsem já.“ Kdo to ale je? Možná si myslíme, že se dobře známe, opak ale může být pravdou. Podobně, jak pro nás může být někdo jiný nečitelný, tak i my sami máme v sobě řadu skrytých koutů, které odhalí například až psychotesty.
Každý jsme jedinečná osobnost se vzpomínkami, s vlastní přítomností a s plány do budoucna. Něco na sobě máme rádi, něco ne. A právě to námi kritizované „něco“ můžeme chtít odstranit. Je nutné říci, že mnoho věcí změnit nejde. Co ale je možné, je změnit částečně sami sebe, naše já. Musíme ovšem vědět, kdo jsme a zároveň v čem a jak bychom se chtěli změnit.
Stále se můžeme učit
Velké množství osobnostních rysů máme naučených, což je dobrá zpráva, jelikož se můžeme během života přeučit. Avšak i to může být kámen úrazu. Nemusí se nám do změny chtít, protože jsme konzervativní nebo neochotní vystavit se nepohodlí. Pro změnu je nutné vystoupit z komfortní zóny. Rozhodně to ale není nemožné.
Čím je osobnost tvořena? Z velké části temperamentem
Základem osobnosti je temperament. Řecký lékař Hippokrates přišel s teorií, že ve všech lidech kolují čtyři šťávy, z nichž každá má svůj typický charakter. Dle toho, jaká šťáva převažuje, vzniká podoba osobnosti, tedy temperament neboli jakési základní naladění, které ovlivňuje naše bezprostřední reakce. Zajímavé je, že právě temperament je vrozený, výchovou se příliš změnit nedá.
Sangvinik: Pokud je dominující šťávou krev, jde o sangvinika. Ten bývá bystrý, rychlý, snadno se nadchne, je optimistický, ale nemusí být vytrvalý. Obvykle má s lidmi dobré vztahy. Není vznětlivý, dlouho nesmutní a má rád společnost. Vhodná je pro něj různorodá práce, která mu neposkytne prostor pro nudu.
Flegmatik: Oproti živé a rychlé krvi je vláčný hlen, tedy flegmatik. V kontrastu se sangvinikem dokáže být vytrvalý, rozvážný. Drží se spíše v pozadí, preferuje klid, řád, systematické činnosti, a tím pádem mu může vyhovovat i jednotvárnější práce.
Cholerik: Prudká žluč představuje cholerika. Pravděpodobně nějakého znáte a víte, že je poměrně snadné ho rozčílit nebo se s ním pohádat. Neoplývá trpělivostí a dlouho trvá, než vychladne. Bývá rozhodný, rád je vidět. S oblibou se prosazuje a neuznává doporučení, aby se ovládal. Je společenský, dává přednost rušnému prostředí před klidným. Hodí se spíše na pestrou práci.
Melancholik: Naproti žluči teče černá žluč, kdy černá je barva smutku nebo chladu. Jde o melancholika. Ten bývá často pesimistický, úzkostlivý, s hlubokými city. Často je nedůvěřivý v sebe sám. Na druhé straně umí být zodpovědný a spolehlivý. Hodí se spíše na podřízenou pracovní pozici, kde se nechává vést. Obecně vyhledává klid, stabilitu či bezpečí.
Více o temperamentech se dočtete v našem článku:
Jaký temperament máte? Klíčem k porozumění je neodsuzovat, ale poznávat
Jste introvert nebo extrovert? Labilní nebo stabilní?
Teorie osobnosti ale zdaleka nekončí! Připomeňme si Carla Gustava Junga a jeho verzi extroverze a introverze. Je ale na místě zmínit, že žádná osobnost není v zastoupení teoretických popisů osobnosti naprosto čistá, vždy se jedná o kombinaci více faktorů.
Extroverti potřebují společnost ostatních lidí, protože díky podnětům zvenčí jsou schopni se orientovat ve světě, ale i sami v sobě. Bývají tedy společenští, snadno navazují kontakty, rádi si povídají. Mívají hodně přátel, dobře najdou další známé a při každé možné příležitosti někoho osloví.
Introverti mají pohonné podněty v sobě, jsou nezávislí na externích vlivech. Jsou často samotářští, mohou působit plaše a přátelství navazují obtížněji. Příliš nevyhledávají společnost nebo kontakt s lidmi. Pokud potřebují něco najít, jdou spíše listovat v knihách nebo hledat na internetu. Preferují klidné povolání.
Psycholog Hans Eysenck přidal k extroverzi a introverzi další osu, a to labilitu a stabilitu. Jde o míru vlastností, které lze považovat za úzkostné. Ty jsou standardně v povaze přítomny a zajišťují například pud sebezáchovy.
Stabilita se projevuje klidným tempem i ve stresových situacích, ochotou vystupovat na veřejnosti, klidným spánkem nebo absencí úzkostných stavů a strachu z budoucnosti. Labilita se vyznačuje zvýšenou starostlivostí, úzkostmi, vyčítáním si neúspěchu, návraty do minulosti nebo nezvládáním stresových situací.
„Můžu se změnit?“
Ano. Pokud jde o zvyk, tedy naučené chování, je změna možná. Jestliže se jedná o vrozenou dispozici, měli bychom se (i například partnera) přijmout takoví, jací jsme. Je vhodné si uvědomit, že každý je tvořen různými osobnostními rysy, které ho předurčují být v něčem dobrý a v něčem jiném trochu pokulhávat.
Pokud je někdo extrovertní sangvinik s trochou cholerika v žilách, pravděpodobně se bude hodit na oslavu, kde každého pobaví. Jako na životního partnera byste se na něho ale příliš spoléhat neměli. Respektive je možné spoléhat na to, že na něho spoléhat nemůžete.
Jestliže je ale někdo extrovertní sangvinik a nejvíce vám na něm vadí to, že neumí uklízet, dost možná to jen nemá naučené z domu, a tak ještě může zabodovat.
Pokud je někdo introvertní melancholik se znaky lability, pravděpodobně nemá příliš radost ze života, možná až zbytečně hledá problémy, kde nejsou a navrch se strachuje z událostí v budoucnosti, které nejspíš nikdy nenastanou.
Jestliže je ale někdo introvertní melancholik, možná to bude trpělivý a stálý partner, na kterého se budete moci spolehnout celý život. (Pozor! Labilní znaky by se, pro stabilní partnerství, neměly vyskytovat ve vztahové rovině.)
Jak to vypadá, když se cholerik rozhodne na sobě pracovat a být více trpělivý?
Trpělivě čeká, než ho zas někdo naštve.
Autor neznámý
Vrozený je temperament, gesta, spád řeči a tempo. Na ostatní charakteristiky má vliv jak genetika, tak i výchova. Je důležité si ale uvědomit, že jádro osobnosti zkrátka zůstává stálé. Člověk se během života samozřejmě vyvíjí, mění životní role nebo zájmy, které ho také částečně formují. Může změnit své zvyklosti, ale v podstatě bude i za dlouhá léta stejný jako dnes. Na to mysleme právě například při výběru partnera. Není pravděpodobné, že bychom někoho mohli změnit k obrazu svému.
Zdroje: publi.cz, psychologie.cz, Úvod do psychologie osobnosti
Potěšte své okolí, rozvíjejte debaty, stimulujte mysl. Sdílejte článek na:
