Dnešním trendem je být neustále aktivní a produktivní. Jen tak pozorovat poletující listí nebo mít vidinu období bez práce může v některých lidech vyvolávat pocity nepohody či úzkosti. Proč tomu tak je? A může nám nicnedělání přinést něco dobrého?
Foto: Freepik.com
Aktivita rovná se hodnota člověka?
Často máme dojem, že nicnedělání je známkou nedostatečného charakteru, že nejsme dost nebo že jsme líní. Takové uvažování pramení z ideálů práce, kde se klade důraz na výkon. Zkrátka když je člověk zaneprázdněný, má pocit, že má nějakou hodnotu.
Moderní technologie navíc nabízejí neustálou stimulaci a okamžitou možnost uspokojení, takže se i krátká chvíle bez aktivity může jevit jako zbytečná. A co hůř – mozek si na tento stav vysoké stimulace postupně zvyká.
Úzkost z nudy nebo FOMO (Fear of Missing Out – strach z promeškání) nás nutí vyhledávat různé podněty namísto odpočinku. Mozek v mnoha případech postrádá toleranci vůči nečinnosti; jakmile si uvědomíme absenci podnětů, automaticky saháme například po telefonu.
Strach z nečinnosti jako obranná reakce
Klid, kdy nic nemusíme dělat, je pro mnoho lidí nekomfortní až stresující. Přitom neustálá aktivace mozku díky práci či jiným stimulům může vést až k vyčerpání – v takových případech právě nuda poskytuje úlevu. Pokud se dlouhodobě cítíme pod tlakem a pracovně vytíženi, hrozí únava z nutnosti se neustále rozhodovat. Tento jev psychologie označuje za rozhodovací únavu (decision fatigue) a vede ke snížení koncentrace, kreativity i sebekontroly.
Mnoho lidí, a možná někdy i vy sami, dnes neumí žít bez cíle a zdánlivě nic nepodnikat. Pociťují vnitřní tlak a nutkání dělat nějakou činnost. V některých případech jde o pocit nenaplnění sociálních předpokladů, jindy mysl zkrátka nemusí být zvyklá na ticho.
Ticho a absence vnějších podnětů mohou zesilovat vnitřní prožívání, což je pro některé jedince zpočátku nepříjemné.
Nicnedělání se vyplatí
Nečinnost není prázdno. V době klidu se totiž v mozku aktivuje default mode network (DMN). Jedná se o síť oblastí podílejících se například na sebereflexi, zpracování vzpomínek a plánování budoucnosti.
Právě v takových chvílích můžeme dostat nové nápady, být kreativní a řádně se zregenerovat. Pakliže se mozek nevěnuje konkrétním úkolům, bývá DMN aktivnější než jindy. Ačkoli se tedy zdá, že nic neděláme, opak je pravdou: mozek třídí podněty a nabízí nová řešení problémů. Není náhoda, že se zajímavé nápady rodí často právě tehdy, když se usilovně nesnažíme na něco přijít. Třeba v koupelně → zjistěte, proč dostáváme ty nejlepší nápady ve sprše!
Klid, chcete-li nuda, nás také učí trpělivosti. Umožňuje reflektovat myšlenky a dojmy, což představuje jednu ze základních dovedností vedoucích k pevnému duševnímu zdraví.
Nicnedělání není lenost
Vzhledem k těmto výhodám se rozhodně nejedná o lenost. Lenost značí dlouhodobou absenci motivace, zatímco nicnedělání je vědomý a časově omezený stav. Takže občas bychom si nicnedělání měli přímo naordinovat, abychom podpořili mysl, paměť i celkovou pohodu.
Nicnedělání pomáhá regeneraci mozku i těla.
Stojí za uvědomění, že mozek je zvyklý na vzorce a předvídatelnost. Jestliže odložíme běžné stimuly jako mobil s notifikacemi nebo běžný okolní ruch, mozek se náhle ocitá v situaci, kdy neví, co má dělat. Mysl zpočátku tak trochu bloudí a může se vracet i k úzkostným vzpomínkám. Jde o běžnou a přechodnou reakci.
Z evolučního hlediska chceme být spíše ve střehu, protože to kdysi zvyšovalo šanci na přežití. Dnes však tento mechanismus může vést k přetížení, podrážděnosti, únavě a snížené schopnosti soustředění.
„Nikdo neuvidí svůj odraz v tekoucí vodě. Teprve v klidné vodě ho lze spatřit jasně.“
Taolinské přísloví
Zkusme se tedy občas vědomě zastavit. Poslouchat zvuky kolem nás. Pozorovat prostředí a především odložit zábavu, adrenalin a moderní technologie, abychom nebyli rušení.
Ne každý si to připouští, ale právě vědomý odpočinek vede k větší produktivitě a duševní rovnováze.
Umíte si užívat nicnedělání? A kdy jste se naposledy opravdu nudili?
Naprosto souhlasim. Je i dost takovych lidi, kteri i na dovolenou si berou notebook, pracovni mobil, aby jak rikaji, nezahaleli a mohli alespon trochu pracovat a nemeli po dovolene pak tolik restu v praci.