Zrcadlení: Proč zíváme, když někdo jiný zívne?

Zrcadlení. Jedná se o poměrně běžný jev. Když se s někým bavíme, napodobujeme gesta, držení těla i tón řeči. Nemusíme si to ani uvědomovat.

Foto: Freepik

Zrcadlení nebo efekt chameleona

Když se smějeme, druhá strana se nejspíš usměje také. Při mračení se pravděpodobně zamračí i náš partner. A nakloníme-li se dopředu, dost možná se náš společník nakloní také.

Tzv. „chameleon effect“ zavedli v roce 1999 psychologové Tanya Chartrand a John Bargh. Popsali jím stav, kdy lidé podvědomě napodobují neverbální chování ostatních. V češtině se častěji vyskytuje „zrcadlení“.

Zmíněné termíny představují neuvědomované mimikování gest, postojů a celkového neverbálního chování. V praxi to znamená, že upravujeme naše chování tak, aby odpovídalo lidem v našem okolí. Ve výsledku tím podporujeme plynulost komunikace a schopnost empatie.

Tento jev je vysvětlován pomocí zrcadlových neuronů, které zrcadlí reakce jiných neuronů. Náš zrcadlový neuron se v tu chvíli začne chovat tak, jako by daný úkon sám prováděl. Nezáleží na tom, že jsme pouhý pozorovatel. Tyto neurony byly zjištěny u primátů a dalších druhů živočichů, jako jsou například ptáci. U člověka bylo chování navázané na přítomnost zrcadlových neuronů pozorováno v některých částech mozku. (Pozn.: Vědecké zkoumání stále probíhá.)

Tím pádem k aktivaci těchto neuronů dojde tehdy, když děláme určitou činnost. Ovšem i v případě, kdy tu samou činnost vidíme provádět někoho jiného. Mozek nerozlišuje, zda podáváme ruku sami, nebo jen sledujeme, jak si ji podávají druzí.

Zrcadlení podporuje komunikaci

Nejde o pouhé kopírování druhého člověka. Spíše se jedná o snahu se s někým sladit a vytvořit společný rytmus, abychom docílili porozumění a sociálního propojení. Když někoho podvědomě napodobujeme, máme pocit, že s ním souhlasíme, zastáváme podobný názor, věnujeme podobným zájmům apod. Díky tomu nás druhá strana vnímá příznivěji, nebo nám dokonce věnuje víc pozornosti.

Zrcadlení má tedy význam i v budování vztahů a blízkosti. Ve chvíli, kdy se lidé zrcadlí, dochází k vytváření důvěry. Mají totiž dojem, že jsou na jedné vlně. Interakce je pak oběma stranami vnímána příjemněji a protějšek je hodnocen jako sympatický. Pakliže napodobování přichází podvědomě (přirozeně), posiluje se vzájemné pouto. A v případě vědomého napodobování? I to přispívá k uvolněnější atmosféře.

Řadu výrazů či gest, které převezmeme díky zrcadlení, bychom sami od sebe možná nikdy nepoužili. Zároveň máme větší sklon více napodobovat lidi, kteří působí autoritativně.

Výzkumy ukázaly, že pokud zrcadlení využijí například prodejci (napodobují gesta zákazníků) jsou zákazníci s nákupy spokojenější a nakoupí více.

Dokonce i zíváním projevujeme (někdy) empatii

Nejspíš znáte nutkání na zívání jen při pohledu na někoho, kdo zívá. Stejný jev byl prokázán i u delfínů nebo šimpanzů. To ukazuje na skutečnost, že schopnost zrcadlení má hluboké evoluční kořeny.

Podobně reagujeme i na další neverbální projevy jako úsměv, skleslost, podráždění. Skupiny lidí pak díky tomu „drží pospolu“ a mohou předvídat chování ostatních.

Zrcadlení je základem empatie – schopnosti vcítit se do druhého. Pokud vidíme, že někdo prochází trápením, aktivují se nám v mozku stejné oblasti, jako bychom trpěli sami. Jde o základní mechanismus soucitu. Zrcadlení tudíž poskytuje možnost, jak se propojit s ostatními. Napodobíme-li úsměv vědomě, probudíme v mozku centra spojená s pozitivní náladou, tím pádem naše tělo učí mysl, jak se má cítit.

Zrcadlení přispívá k motivaci ve vzdělávání

To, že děti napodobují dospělé, je známá věc. Zrcadlí rodiče, učitele, ale i vrstevníky. Od dětství sledují reakce ostatních na různé podněty a reagují obdobně. Učí se také regulovat emoce. 

Ti, kteří mají v okolí děti, by měli k jevu zrcadlení přistupovat vědomě. Klidné reakce pomohou dítěti se uklidnit, otevřený postoj pobídne ke vzájemné spolupráci. Avšak pozor: Ironie nebo dlouhodobě podrážděná atmosféra bude dítětem rovněž zrcadlena.

Odraz si nevybírá(me)

Mějme na paměti, že zrcadlení se občas může obrátit proti nám, neboť negativní emoce jako napětí či stres se taktéž přenášejí. Nezapomínejme proto na duševní hygienu – ochranu a upevňování duševního zdraví. Jen tehdy bude zrcadlení mocný nástroj vedoucí ke vzájemnému pochopení.

Současně se zrcadlení může stát nástrojem manipulace nebo způsobem, jak zvýšit nad ostatními moc a kontrolu. Pokud by však nápodoba nevyznívala upřímně, lidé to vycítí.

Někdy povrchové, jindy do morku kostí

Zajímavost: Zrcadlení neprobíhá jen v gestech a mimice, zasahuje i do fyziologických procesů. Studie potvrzují, že lidem, kteří spolu tráví čas, se dokáže sladit dech i srdeční rytmus. Takové propojení bývá patrné u tanečních párů, hudebníků ve společné hře a u dlouhodobých partnerů.

Zdroje: Wikisofia, Wikipedie, Frontiers, Theses.cz
Chartrand & Bargh, 1999 – The chameleon effect

Ze světa zvířat

Chameleoni mají v kůži speciální krystaly, které mění rozestupy a lámou světlo. Díky tomu zvládnou během několika sekund vykouzlit jiný odstín. Většinou se nepřebarvují (primárně) kvůli maskování, nýbrž kvůli dorozumívání, regulaci teploty a jako reakci na stres. Šampiony v přebarvení jsou pak sépie, chobotnice a olihně. Díky speciálním buňkám dokážou měnit barvu i strukturu kůže během zlomku sekundy. Používají to jak k úniku před predátory, tak ke komunikaci.

Zelený chameleon na prodej. Ne, červený. Modrý. Ne, moment, růžový… Nevadí, nechám si ho!