Zdeňka Šíp Staňková: Tlak na děti je obrovský

Zakladatelka projektu Děti jsou taky lidi a autorka stejnojmenné knihy, Zdeňka Šíp Staňková, bourá zažité výchovné stereotypy a ukazuje, jak porozumět dětské duši. I dospělé! 

Zdeňka Šíp Staňková dobyla český trh publikací, které se prodalo přes 25 tisíc výtisků. Její kniha Děti jsou taky lidi není jen další příručkou o výchově – je to výpověď o bolestech, traumatech a cestě k porozumění sobě i druhým.

Se Zdeňkou bylo natočeno několik rozhovorů (například pro Frekvenci 1, podcastový pořad Maminkář). Na jejím e-shopu můžete najít, kromě knih o výchově dětí a psychologii, také mnoho webinářů s odborníky na nejrůznější témata. Za svůj největší úspěch považuje své děti (22, 16 a 5 let).

Jste známá jako autorka knihy Děti jsou taky lidi, která se v roce 2022 stala okamžitě bestsellerem. V knize popisujete nejen vlastními slovy, ale i v příbězích, jaká traumata si odnášíme z dětství a jak se s nimi vypořádat. Co Vás vedlo k napsání této knihy?

Začalo to asi u mého vlastního dětství a pak u mých dětí. Z principu to bylo hlavně poznávání sebe sama a mého rodičovství. Dále jsem se rozhodla na Štědrý den zeptat na Instagramu svých sledujících, jaké hlášky slýchávají od svého okolí. Např. „Ty ho odkojíš až do maturity a nosit ho budeš snad do svatby.“ Tím, že těch hlášek a příběhů se nakonec sešlo asi 8 tisíc (mimochodem, když se dělá vědecká studie, tak je cca 1 tisíc respondentů), vytvořil se skvělý základ. Z těchto příběhů je tvořeno několik kapitol v knize.

Pracujete jako učitelka v mateřské školce?

Dva roky jsem učila ve státní jednotřídce, to je pravda, ale nemám pedagogické vzdělání. Studovala jsem chvíli v Hradci vysokou školu předškolní pedagogiky, ale po roce jsem odešla, protože mi to nedávalo smysl. Potom jsem pracovala ve volnočasovém školství. Prostřední dcera nikdy nechodila do školy, takže jsme pak měli takovou skupinku domácích školáků.

Máte 3 děti, vlastní web, YouTube kanál, sociální sítě, pořádáte besedy, školíte se. Jak to všechno stíháte?

(smích) Vlastní besedy už vlastně skoro nedělám. Nebaví mě opakovat stejné věci, a tak se spíše věnuji sociálním sítím. Máme také už vlastní nakladatelství a vydáváme nejen moje knihy, ale máme v plánu vydávat i jiné autory. Podílela jsem se i na dokumentárním filmu Svobodné děti, který už je možné shlédnout zdarma na YouTube. Webináře dělají různí moji spřátelení psychologové a jiní odborníci, takže to nedělám. Já se spíše snažím dělat osvětu všemi možnými způsoby. Máme i kurzy pro pedagogy nebo pro lidi, co pracují s dětmi, protože přesně tam je vidět to nepochopení vývoje dítěte, vývoje jeho mozku, vývoje celého jeho organismu. Očekávání a tlak na děti je obrovský.

„Dospělí často nerozumí tomu, že dítě v tu chvíli nemá jiné prostředky než vztek a pláč, jak sdělit, že se mu něco děje.“

Zdeňka Šíp Staňková

Řekla byste o kurzech, které pořádáte, že je to nejefektivnější způsob? Nebo co považujete za nejlepší způsob osvěty?

Největší úspěch mají moje krátká videa na sociálních sítích, kdy používám různé filtry a hraju si na dospěláka a dítě. To mě baví. Jinak těžko říct, jak měřit efektivitu. Máme hezkou zpětnou vazbu na ta videa. Ale obecně si myslím, že hodně dělá, když si to člověk zažije sám. Sám o tom třeba mluví, když je to v reálném čase. A mluví o sobě i například na tom webináři, a tím si zvědomuje různé věci a reakce.

Vaše 2 starší děti máte s bývalým manželem. Kolik jim bylo, když jste se rozváděli? Jak to zvládaly a jaký máte vztah se svým bývalým manželem?

Už je to asi 10 let. Nám se naštěstí podařilo rozejít velmi v klidu a velmi slušně. Máme moc hezký vztah. Jsme v kontaktu každý den. Od začátku jsme měli společnou péči (nemyšleno střídavou péči). Pečujeme o ně společně a děti si určují, kde chtějí být. Což v praxi znamená, že když byla prostřední dcera mladší, tak přes týden byla u mě a na víkend chtěla za tátou. A syn tak různě. Vždy to bylo na dětech. Nemluvili jsme o sobě nikdy ošklivě před dětmi a nevinili jsme je za náš rozvod. Ale stejně samozřejmě, i když je ten rozchod takhle v klidu, tak to ty děti poznamená. Dětem se rozbije dosavadní domov, dosavadní bezpečí. Snažíme se minimalizovat ty negativní dopady a s dětmi o tom otevřeně mluvíme.

Co by poradila nynější Zdeňka Zdeňce v minulosti na začátku kariéry?

(smích) To je právě hrozně těžké. Ty věci jsou nepřenositelné. Když mi někdo kdysi řekl, že si můžu vybrat, jak na věci reaguji, tak jsem mu chtěla dát pěstí, protože v tu chvíli jsem nebyla schopná si to představit. Což je důsledek autoritativní výchovy, ať už v rodině nebo ve škole. Díky tomu se člověk vžije do role oběti. Máme pocit, že musíme poslouchat, že nemáme vliv na svůj život, že se nemůžeme vymezit nebo ne dostatečně silně. Prostě nemáme tu moc nad svým životem. Já si myslím, že to nejvíc, co bych tehdy potřebovala, by bylo nějaké objetí, přijetí a bezpečné prostředí projevovat své emoce.

Při tolika sledujících na sociálních sítích (na Instagramu máte přes 95 tis.) se jistě potýkáte i s kritikou. Jak se s ní vypořádáváte?

To je zajímavé téma, protože ty sociální sítě jsou prostor, kde kdokoli anonymně může vypustit  bez nějakých následků, co je uvnitř nich nastřádáno. Kolikrát to není jen kritika, ale agresivní komentáře nebo zprávy, dokonce i výhrůžky. Občas mi přijde zpráva, kde jsou fakt jen nadávky. Naštěstí mě to už dneska nezasahuje, ale vnímám, že ty lidi mají uvnitř sebe nějakou velkou bolest, kterou potřebují vykřičet. Už jsem zvyklá, řekla bych, na všechno (smích).

„Pečovat o sebe sama a své zdraví znamená také nepřít se s lidmi, kteří jsou z jakéhokoli důvodů, vědomě či nevědomě, odhodláni vás nepochopit.

@detijsoutakylidi

Co považujete za svůj největší dosavadní úspěch?

Já myslím, že moje děti (smích). A vlastně vše, co dělám, tak to dělám kvůli dětem. Pokud moje děti budou hodnotit svoje dětství lépe, než bylo to moje, tak to považuji za úspěch. Ty starší už jsou ve věku, kdy to hodnotit dokážou. Máme moc pěkný vztah, tak doufám, že to vyjde a s každou generací se to posune k lepšímu.

Co dělat pro to, aby z dítěte vyrostl sebevědomý jedinec?

Podle toho, co jsem zjistila za ty roky, co se v tom pohybuji, a podle psychologů a výzkumů, je úplně jasné, že aby z člověka vyrostl psychicky odolný dospělý, potřebuje k tomu dětství v bezpečném prostředí. Potřebuje vědět, že se na rodiče může spolehnout a že může za nimi přijít s čímkoli. Zní to jednoduše, ale může to být velmi složité. Kolikrát nedokážeme rozklíčovat signály, které nám dítě dává. Protože když je malé, tak umí jen brečet nebo se vztekat. Proto si myslím, že je velmi důležitá ta osvěta v oblasti vývojové psychologie. Například schopnost ovládat a regulovat emoce se u dětí vyvíjí až mezi 8. – 10. rokem věku. U citlivých dětí to může být ještě později. Přitom my kolikrát požadujeme po 3letém dítěti, aby sedělo hodinu v klidu v restauraci.

Je něco, co zde nezaznělo a Vy byste chtěla dodat? Například nám přiblížit Vaši nejnovější knížku… Na co se můžeme těšit?

Je zajímavé zkoumat druhotné a prvotní emoce, jako je například vztek. Tím, že se chováme v některých situacích vztekle nebo agresivně, což je můj případ (smích), tak to jsou obranné a adaptační mechanismy, které jsme si vytvořili jako děti a které nás mají chránit. Mají chránit tu naši vnitřní zranitelnost, ale nevede to k tomu, že ti druzí nás chtějí objímat a trpět s námi. Vztek je zajímavá emoce. Může za ním být stud, zklamání, vina, strach, ztráta… Je toho spousta, ale ten primární důvod je jiný a většinou pramení z dětství. Proto jsme udělali novou knížku o emocích, která je nejen pro děti, ale i pro rodiče. Jmenuje se Když se naštve chameleon a už teď se opět stává bestsellerem.

A určitě vám můžu exkluzivně prozradit, že se chystá i pokračování.

Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho dalších úspěchů, spokojených sledujících, čtenářů, fanoušků všech věkových kategorií… A krásné Vánoce!