Vyrůstala jsem na velké rozlehlé zahradě. S rodiči a prarodiči jsem se neustále musela vrtat v hlíně a trhat plevely. Nikdy mi tyto aktivity nepřinášely žádný požitek. Naopak mě spíše frustrovaly. Musela jsem si pak kompletně předělávat celou manikúru. Až při přestěhování do malého bytu se skromným balkonkem, jako by se mi zastesklo. Vytvořit si malý zelený ráj jen pár kroků od obývacího pokoje? To nezní vůbec špatně! A je to trendy.
Jak to všechno začalo
Moje dobrodružství se zahrádkařením na balkoně začalo, když jsem se rozhodla, že se pokusím vypěstovat vlastní rajčata. U nás doma jsme měli hotové plantáže a celé léto i velkou část podzimu jsme se v rajčatech topili. Až nám nakonec lezly i ušima… Říkám si: „To nemůže být tak těžké, však na zahradě to rostlo skoro samo. Jdu to taky zkusit!“ Zdálo se to jednoduché jak švihnutí prutem – stačí mi jen pár semínek, trochu slunce a pravidelná péče. Bohužel, náraz do zdi přišel velmi brzy a realita vůbec nebyla tak růžová, jak jsem si původně vysnila. První pokusy (tedy celá jedna sezóna) byly až tragikomické. Semínka se mi ztratila v hloubi květináče, který se (nečekaně) stal rodištěm a úrodnou půdou pouze pro nevítaný plevel.
Důležité je se nevzdávat
Další rok jsem to celé o něco více promyslela. Z domova jsem si totiž přivezla do bytu drobné šlahounky rajčat v truhlících, které už převyšovaly úroveň hlíny. Takže to nejtěžší už bylo za mnou a teď se hlavním úkolem stalo zajistit jejich přežití. Vrhla jsem se do poctivého a pravidelného zalévání, hnojení, zastřihávání a vytrhávání všudypřítomného a neustupujícího plevelu, který i letos prokázal nezdolnou sílu.
Rajčatům se, navzdory všem mým snahám o péči, opravdu dařilo. A už je tu to nejlepší – sklizeň! Když jsem viděla tu první červenající se malou kuličku, celá šťastná jsem ji okamžitě utrhla a musela na místě ochutnat. Sice mohla ještě trochu dozrát, ale radost mi to nezkazilo. Babička by na mě byla pyšná, kam až jsem to dotáhla, když jsem jí kdysi na chalupě trhala mrkvovou nať místo plevelu. Zjistila jsem, že neexistuje nic uspokojivějšího než sklizené ovoce, i když v tomto případě spíš zeleninu, z vlastní improvizované zahrádky na balkoně.
První úspěchy sklizeny. Co bude dál?
Po prvním úspěchu s rostlinami, které vám neuhynuly, cítíte potřebu svou zahradu expandovat. Balkon je malé místo pro málo věcí, klíčem k úspěchu je tedy být kreativní a vlastně poskládat puzzle. Několik květináčů sem, pár závěsných košů tam a ještě jeden truhlík se vejde támhle do rohu. Pak najednou zjistíte, že pomalu není možné otevřít dveře, natož abyste se na balkoně pohnuli, ale co už, hlavně že máte TU zahradu, která vás naplňuje a uspokojuje. A všechno se to zrodilo pouze s jednou malou semínkovou myšlenkou!
Neexistuje pocit větší satisfakce, běžte do toho taky!
Takže, přátelé, ať už máte balkon v centru města nebo na jeho samotném okraji, mini zahrádkářství na balkoně se i přes všechny malé nezdary vyplatí. A to i v případě, že zahradničení na první dobrou není váš koníček. Tato zahrádečka se pro vás může stát oázou klidu a neexistuje pocit většího zadostiučinění, než utrhnout vypěstované rajče nebo ustřihnout čerstvé bylinky, které jste pracně vypiplali z květináče.
Stačí jen pár semínek naděje, špetka trpělivosti a nekonečný smysl pro humor. Když to zvládl největší antitalent jako jsem já, zvládnete to určitě taky. Tak nečekejte a pusťte se do toho. Vaše balkonová zahrada čeká!
Autor: Michaela Bachratá
Potěšte své okolí, rozvíjejte debaty, stimulujte mysl. Sdílejte článek na:
Povedený článek 🌞