Poučení z čísel: Jak (ne)hledat lásku?

Podle THE CONVERSATION, který se vyznačuje „akademickou přísností + novinářským citem“, chce většina lidí magickou lásku či spřízněnou duši. V čem tkví potíž? Známe 3 časté chyby.

Jaká jsou čísla?

Tužba po lásce a osudovém vztahu není raritní. Ignorujme inzeráty splašených hormonů, zhrzených eg, ex… Láska je stále v kurzu! Má to však háčky.

Čtete také: Chci háček kvalitní a nahoru

1. chybný přístup:

„Chtělo by se, ALE…“

Z německého výzkumu vzešlo, že pouhých 43 % dotázaných Němců je přesvědčeno, že pro ně existuje ten pravý/pravá. Ještě méně, jen 31 % respondentů, věří ve spřízněné duše.¹ Výsledky dalšího výzkumu vdechují naději, neboť 60 % dotazovaných chce spřízněnou duši.²

Typické znaky:

• příliš racionality,
• příliš řádu a pravidel,
• příliš neflexibilních plánů, zvyků,
• příliš workoholismu.
  
  

„Láska je nerozumné pouto, které se stává rozumným díky své vlastní existenci.“
Karl Deisseroth

2. chybný přístup

„Věrnost klidně, ale na jak dlouho a vůči kolika lidem?“

Jak si stojí vášnivá Francie? Dotazovaní Francouzi v 72 % věří („rozhodně ano“ nebo „spíše ano“) v pravou lásku.³ Ani zde ale nehledejme pohádkové romance. Většina Francouzů nepokládá nevěru za problém.⁴ Navíc za pravou lásku se mnozí nezdráhají označit ani tu, co slupnou rychleji než croissant.

Typické znaky:

• nerozhodnost či nezralost,
• citové resty (zejm. z jiných vztahů, vč. vztahu sám/sama k sobě),
• příliš nízké sebevědomí / příliš vysoké sebevědomí,
• nízká míra zodpovědnosti, sebediscipliny, zásad.

3. chybný přístup

„S magií a osudem je to bez práce.“

Podle následujících výsledků čelí americký sen zubu času. V roce 2011 73 % z dotázaných Američanů věřilo ve spřízněné duše.⁵ Roku 2020 už jen 56–63 %.^6,7 Americká víra v méně poetickou, avšak neméně krásnou, pravou lásku se drží v rozmezí 86–94 % navzdory době.^8,9

Typické znaky:

• očekávání, že partner/ka čte myšlenky,
• očekávání dokonalosti, při nespokojenosti ghosting (partner ukončí vztah náhle, bez vysvětlení, přerušením kontaktu),
• tužba po lehkosti, pohodlnosti, bez stabilní snahy a práce,
• větší víra v osud než ve společné úsilí a vlastní odpovědnost.
  
  

Víra v nadpřirozeno, jak za nás vše zařídí a překážky lehce smete z cesty, může lákat. Ale před tím vědci varují. (Romantici sáhnou po uklidňující tabulce čokolády.) Naopak přijetí svobodné vůle, tedy vědomí, že si vztah (pracně) sami budujeme, maximalizuje lásku, vášeň i stabilitu.¹⁰

Není to o číslech, jak lásku tvoříme. Slovy klasika: „Vše záleží jen na vás, na nás… a hlavně teda na vás!“

Bez ohledu na národnost nebo lokalitu se potýkáme s různými problémy při navazování, budování i udržování vztahů. Přestože máme (téměř) všichni stejné sny. Chceme milovat a být milováni. Ideálně tací, jací jsme. I po ránu nebo třeba při alergické rýmě (není-li přímo z partnera). Svobodní, přesto svoji. A užít si u toho spoustu legrace.

„Překážky v lásce nejsou důkazem, že partneři nemají být spolu. Spíše jsou nevyhnutelné. Představují příležitost k růstu. Vztah je sladkým dobrodružstvím právě proto, že to není (jen) osud.“
C. Brooks

Zdroje: Statista – The Statistics Portal for Market Data 1, 2, 3, 9, Pew Research Center 4, maristpoll 5, YouGovAmerica 6, 7, The hill 8, National Librat of Medicine 10