Samomluva: Mluvíte sami se sebou? Možná jste geniální

Znáte ten moment, kdy si říkáte: „To zvládneš, Ájo. Prostě dýchej a soustřeď se…“? Podle vědců může být tento malý monolog známkou vysoké emoční inteligence a geniální metodou pro uklidnění a organizaci mysli.

Věda potvrzuje: Váš mozek miluje, když na něj mluvíte ve 3. nebo 2. osobě

Představte si, že byste mohli vystoupit ze své hlavy a dát si radu jako nezaujatý pozorovatel. Studie v Nature odhalila fascinující skutečnost: Hovoříte-li k sobě ve 3. nebo 2. osobě, mozek se přepne do režimu řešení cizích problémů. Najednou vidíte situaci jasněji, jako když radíte kamarádovi.

Samomluva může být vaše dokonalá strategie

Podle výzkumu se lidé schopní adresovat sami sebe jako on/ona/ono/oni nebo svým jménem lépe orientují ve vlastních emocích. Mozkové skeny totiž ukázaly, že tento styl zapojuje méně kognitivních zdrojů, a přesto přináší lepší výsledky. Jinými slovy, jde o zkratku k efektivnímu zvládání emocí. Takže až příště uslyšíte sami sebe říkat: „Ájo, klid, všechno má řešení,“ vězte, není to jen legrační zlozvyk, nýbrž dokonalá strategie. Tedy v případě, že se jmenujete Ája.

Profesor Kross radí: Koučujte se jako profesionál (ale účtujte si méně)

Ethan Kross, specialista na emoce a komunikaci, v rozhovoru pro Templeton Foundation (The Power of Positive Self-Talk) přirovnává tento typ samomluvy k pozorování bouře z bezpečí verandy. Místo abyste zmokli v emočním lijáku, sledujete situaci z pohodlí a sucha. Tento vědomý odstup (musí být vědomý, jinak jde o zcela jinou kategorii) je klíčem k efektivnímu zvládání emocí.

**Proč „Ája to zvládne na jedničku!“ funguje lépe než „Musím to dát!“?**

Studie z ResearchGate ukázala, že věta: „Ája to zvládne!“ aktivuje v mozku jiné oblasti než: „Já to musím zvládnout.“ První varianta podporuje odstup a objektivnější hodnocení situace. Neznamená to však, že byste měli zanevřít na jiný styl. Pro některé situace je skvělé mluvit k sobě v 1. osobě, pro jiné ve 3. nebo zvolit střed, tedy 2. osobu: „Ájo, to zvládneš.“

Ještě zajímavější zjištění přinesla studie publikovaná v Sage Journals, podle ní tento (větší či menší) odstup funguje stejně dobře u mírného stresu jako u intenzivních emočních situací.

Účastníci výzkumu dokázali lépe zvládat každodenní frustrace i významné životní výzvy. Oříšek se však skrývá v praxi. Umět si říci: „Potřebuješ klid, Ájo…“ i když máte chuť rozkřičet se, je jako učit se nový jazyk. Ze začátku zníte divně, ale s praxí jste čím dál přirozenější. Cvičení dělá mistra.

Manuál pro začínající samomluviče

Mluvíte-li sami k sobě vědomě, nemějte obavy. Mýty odložte. Samomluva vám totiž může pomoci:

Rychleji se rozhodovat a zotavovat: Podíváte-li se na problém „zvenčí“, snadněji zvážíte možnosti a najdete nejlepší řešení. Při dlouhodobé praxi můžete rychleji zvládat i emočně náročné situace.
Lépe zvládat emoce, stres a krizové situace: Praktikování tohoto přístupu vás může zklidnit, pomoci vyventilovat potřebné pocity, minimalizovat vyčerpání a posílit mechanismy pro zvládání krizových chvil.
Posílit sebevědomí: Podporující tón pomáhá posilovat pozitivní vnímání vlastních schopností.
Zlepšit soustředění + organizaci: Říkat si nahlas jednotlivé kroky („Teď najdu klíče, pak vyrazím na poštu.“) pomáhá udržet koncentraci.
Posílit paměť a učení: Podle studií vyslovení informací nahlas (tzv. efekt produkce) může zlepšit jejich zapamatování. Například při čtení, sumarizaci nebo opakování textu.

Samomluva ve formě opakování úkolů podporuje paměť, zatímco povzbudivé výroky zvyšují sebedůvěru a regulují stres. Výzkum rovněž ukazuje, že samomluva zlepšuje výkon při složitých úkolech nebo sportu. (PubMed, APA)

Dobrá samomluva by měla mít, podle Krosse, 3 klíčové prvky:

Používejte své jméno. Namísto: „Klid.“ si řekněte např.: „Ájo, buď v klidu.“
Mluvte k sobě podporujícím tónem, jako byste mluvili k dobrému příteli. „Ája vybere to nejlepší řešení, protože na to má.“
Zaměřte se na řešení, ne na problém.

Hledejte řešení. Problémy hledat nemusíte, ty si vás najdou samy.

TIP pro ostýchavé: Jako maskování můžete použít mobil (sluchátka), jakože s někým mluvíte, nebo zvířátko. U zvířátka není potřeba přikládat ho těsně k uchu, takže máte víc prostoru pro improvizaci. Mluvíte se sousedovic psem, labutí v řece, roztočem v tašce? To nikdo nemůže vědět. Nikdo!

Kdy samomluva není geniální a měli byste zpozornět?

Zatímco běžnou samomluvu lze považovat za zdravou, neboť může výrazně zlepšit koncentraci, paměť či zvládání emocí, existují také případy, kdy je třeba zbystřit.

Duševní potíže: Pokud máte pocit, že samomluvu neovládáte, slyšíte neexistující hlasy nebo zažíváte halucinace, je na místě konzultace s odborníkem. Varovným signálem může být i nejistota ohledně vlastních myšlenek a pocitů → když jedinec považuje své vlastní myšlenky za cizí hlasy. (Verywell Mind, PubMed)

Samomluva není problém, dokud si neskáčete do řeči.

Přehnaný odstup/příliš častá samomluva ve 3. osobě: Pokud si člověk vytvoří příliš velký distanc (příliš časté: ON/ONA, nikoli JÁ), může u něj dojít, stejně jako u milenců, k depersonalizaci. K redukci empatie, zodpovědnosti, odtržení od vlastních pocitů a stavu, kdy se necítí dostatečně „přítomný“ ve svých zážitcích. Tento negativní efekt je podobný tomu, co může být pozorováno u některých forem kognitivní distorze nebo copingových strategií. Pokud mluvení ve 3. osobě není praktikováno vyváženě, může vést k vyhýbání se konfrontaci s vlastními emocemi, což neumožňuje skutečné zpracování situace. Proto je důležité najít rovnováhu mezi zdravým odstupem a autentickým prožíváním emocí.

Pozn.: Copingové mechanismy jsou způsoby, jakými se lidé vyrovnávají se stresovými situacemi nebo negativními emocemi. Mohou být pozitivní (např. hledání podpory, řešení problému, relaxace) nebo negativní (např. popírání, útěk libovolné rychlosti a stylu). Nechybí ani tradiční přehazování viny, lži, anebo přinejmenším pravdy tak flexibilní, že mají s realitou společného méně než jednorožci vypouštějící duhu (víte odkud).

Závěrečné slovo (které řeknete sami sobě)

Než příště začnete prskat (popřípadě plakat) nad rozlitým mlékem, zkuste z toho udělat experiment. Buďte svým vlastním koučem. A když vás někdo přistihne při samomluvě? S úsměvem odpovězte: „Jen vedu odbornou konzultaci.“

Lidé, kteří umí nahlédnout na situaci z různých perspektiv, často nacházejí inovativní řešení, která by jiní přehlédli. Tato flexibilita v myšlení je klíčovým znakem kreativních a intelektuálně výjimečných jedinců.

Zkusíte vylepšit svou samomluvu? Zahrnout do (též skvělé) klasiky ich-formy i mluvení ve 2. či 3. osobě? Kdo ví – třeba sami sebe překvapíte, jak si umíte poradit…