Kdy terapie nepomůže – nebo hůř, kdy škodí?

Terapie je jednou z možných cest k uzdravení duše a seberozvoji. Ne ale vždy. Někdy může napáchat více škody než užitku. Kdy taková situace může nastat?

Pozor, slouží-li terapeut pouze jako publikum pro egoistu, manipulátora nebo narcistu

Známé rčení praví, že pomoci lze pouze těm, kteří skutečně chtějí, aby jim bylo pomoženo. Možná vás napadne: „Ale přeci každý, kdo jde na psychoterapii, pomoc skutečně chce.“ Nikoli nezbytně. Opomineme-li příklady, kdy klient dochází z donucení, šance na úspěch jsou malé i u některých typů manipulátorů, narcistů, egoistů a podobně smýšlejících jedinců. Těm terapie nemusí pomoci, ba co víc – může uškodit.

Jak se to může stát? Když narcista, egoista nebo manipulátor využívá terapeuta jako své osobní publikum. V takové situaci se místo sebereflexe a růstu jen utvrzuje ve svých postojích. Ego je laskáno soucitným odborníkem poslouchajícím jeho názory a příběhy.

Problém nastává, když nedochází k sebereflexi, změně, nápravě. Hvězda má slovo a své publikum.

Iluze takového klienta by však neměla trvat dlouho. Jak říká Mgr. Marek Kříž: „Zkušený terapeut by neměl klienta chlácholit. Bude se spíše ptát a reflektovat. Ve vlastní praxi si s klienty domlouvám určitý počet sezení, a ty pak společně zhodnotíme. Následně se domluvíme, zda naše spolupráce bude, či nebude pokračovat a jakým směrem by se měla ubírat.“

Terapeuta orientovaného na zisk tedy lze poznat nejen tím, že klientovi s více osobnostmi účtuje skupinovou sazbu, ale také tím, že ukončí sezení, pokud nemá pro klienta pozitivní přínos.

Pakliže terapeut na případné manipulace narcisty a podobných typů není připraven, eventuelně je-li obelhán, může paradoxně manipulativní, egocentrickou či narcistickou část posílit.

„Člověk s narcistními rysy nepřijde do terapie s tím, že potřebuje řešit svoji osobnost. Většinou přichází řešit symptomy – nejčastěji úzkost. Následně je na terapeutovi, aby mu v průběhu sezení ukázal, že se jedná o propojené záležitosti a že úzkost zažívá v situacích, kde dochází k interakci s ostatními lidmi, což je ovlivněno i jeho osobností.“
Mgr. Marek Kříž
Psycholog, terapeut

Typicky narcistu či podobný typ při terapiích hřeje pocit, že pro sebe něco dělá. Kartička s kontaktem a termíny sezení je jeho esem – nikdo mu nemůže vyčítat, že na sobě nepracuje nebo, že si neuvědomuje své chyby. A v praxi ubližuje dál. „Nezapomínejme, že i on trpí. Narcistní člověk se tímto patologickým způsobem chová, protože se chrání. Je si nejistý. Potřebuje sytit vlastní hodnotu, kterou mu nedosytili, případně přesytili v dětství.“ Mgr. Marek Kříž

Monology mohou pomoci, ale ne vždy

Mnozí lidé se potřebují vypovídat a vědět, že jsou vyslyšeni. Jenže v případech, kdy je člověk zahleděný sám do sebe, je nezbytné zvolit jiný přístup. Pokud terapeut nemá odvahu posunout se z role posluchače a přitakávače do konfrontace, klient zůstane ve své „Já jsem nejdůležitější“ + „Já mám vždy pravdu“ bublině. Když se terapeut vyhýbá konfrontaci, manipulátor nebo egoista zůstane u posilování svého pocitu důležitosti a zlatého práva na své štěstí, aniž by bral v potaz ostatní.

Poslouchá-li klient pouze sám sebe + přitakávače, sdělení ostatních ignoruje, dehonestuje, odmítá… popřípadě překrucuje tak, aby pasovalo do jeho vzorců, uzdravení není pravděpodobné.

Víte, kdo má vždy „pravdu“ a vždy „vyhraje“ jakoukoli diskuzi? Ten, kdo druhého neposlouchá.

Zbytečná jsou též prázdná slova a fráze, které klient jenom opakuje, jak se naučil, ale nedochází k jakékoliv pozitivní změně v jeho chování.

Nejprodávanější chody: rezistence, recidiva, rezignace

Častá recidiva u závislostí na návykových látkách je mediálně známá. Překvapením může být, že se rovněž vyskytuje u některých duševních poruch. Celkově se tyto návraty ke starým špatným zvykům pohybují kolem 40 až 60 % v prvním roce.

Zacyklení u nemocných duší není raritní. Fenomén, kdy si obecně lidé raději vyberou komfortní cestu než změnu svých vzorců, je populárním tématem v literatuře i ve vědecké sféře.

Některé výzkumy upozorňují, že poruchy osobnosti mohou být nejen recidivní, ale dokonce rezistentní vůči léčbě. Jak však dodává Mgr. Marek Kříž, máme k dispozici také výzkumy, které ukazují, že se rysy poruch osobnosti mohou v čase zmírňovat a terapie může být užitečným nástrojem změny.

Podíváme-li se na výzkum publikovaný v European Psychiatry, zjistíme, že kupříkladu u hraniční poruchy osobnosti může časem dojít ke zmírnění (nižší impulzivita). Naopak narcistická porucha, viz výzkum v Psychiatric Times, se může s věkem zhoršovat a vést ke zvýšené manipulativnosti a sobectví. Tyto výzkumy nám ukazují, že bychom měli brát v potaz všechny možnosti, účinnost léčby může být velmi individuální a ovlivněna mnoha faktory.

Rezistence a recidiva může nastat z mnoha důvodů. Mezi časté patří:

• Jejich pohled na svět bývá nadřazen ostatním. Nikdo je nepřesvědčí, že i druzí mohou mít pravdu (často se za tím schovává nízké sebevědomí, nejistota).
• Vykazují malou dávku flexibility a schopnosti přijmout kritiku.
• Jiný názor, který je v konfliktu s jejich, mají tendenci spíše snižovat, než aby hledali inspiraci, společné body či kompromis.
• Omlouvají se těžce, zřídkakdy upřímně. Zpravidla neuznávají vlastní chyby a neuvědomují si jejich plné důsledky. Nevyvíjejí snahu o jejich nápravu. Spíše obviňují okolí.
• Mají tendence interpretovat informace a překrucovat situace tak, aby pasovaly do jejich přesvědčení.
  
  

Můj terapeut mi řekl, abych napsal dopisy lidem, které nenávidím, a pak je spálil. Udělal jsem to. Ale co teď mám dělat s těmi dopisy?
Autor vtípku neznámý

• Vyžadují pravidelné dávky validace a různých typů ujišťování, že je vše podle jejich představ, aby si udrželi svou pozici.
• Dlouhodobě se vyhýbají odpovědím na otázky, jež hodnotí jako (pro ně) nepříjemné nebo zbytečné, ačkoli terapeut doporučuje se v nich otevřít.

Konfrontační terapie pomáhá zejména u klientů s vysokou mírou narcismu a manipulativního chování

Konfrontační techniky mohou být u některých vhodné, je však potřeba volit obezřetně. Pro trvalou změnu by měl klient počítat s tím, že efektivní způsob zotavování a růstu nemusí být ten nejpohodlnější. V neposlední řadě by měl klient také počítat s dlouhodobou prací.

Klienti často očekávají, že terapie bude příjemná a pohodlná, ale někdy skutečný růst přichází skrze náročné otázky a reflexi.

Někdy (ani) terapie nepomůže

Zdroje: NIAAA, JSAT, APA, Journal of Personality Disorders, Psychology Today,​​ Recovery Village,​​ Verywell Mind, ChoosingTherapy