Ve sprintu mezi přebalovacím pultem a prací není vítězů. Role v rodině musí být férové

Jsou role v domácnosti rozděleny férově? Česká společnost se ráda označuje za demokratickou, liberální, svobodně myslící. Přesto náš každodenní život svazují provazy konzervativních zajetých kolejí a představ, které si nosíme z generace na generaci. Co všechno má např. zvládat tatínek od rodiny a jak velké právo na únavu má maminka na mateřské?

Podle Mezinárodní organizace práce ženy vykonávají 76 % domácích prací vč. péče o rodinu. Je to klasický model, který asi všichni známe, kdy muž živí rodinu a žena se stará o domácnost a potomky. Jen pouhá 2 % tatínků si bere rodičovskou dovolenou a zůstávají tak s dítětem doma, zatímco žena se ujímá role živitelky. Není to škoda? Neměli bychom se už přiblížit stavu 50 na 50?

Ženy často pracují dvakrát tolik. Naštěstí to zvládají

„Každá normální ženská přece zůstane se svým dítětem doma.“ jak pravila maminka mé kamarádky. Jenže kdo je to ta normální ženská? Vaše kamarádka, kolegyně, sousedka, vaše známá nebo známá vaší známé? Dnešní „normální ženské“ totiž dokáží a chtějí povětšinou také pracovat. Podle dat Českého statistického úřadu za rok 2023 bylo ekonomicky aktivních 68,8 % dam ve věku 15 až 64 let, oproti 81,2 % mužů. Nezapomínejme, že ženy chodí z 98 % na rodičovskou. To znamená, že na rodičovské dovolené, kromě péče o domácnost a tzv. neviditelné práce se snaží přispět i do domácího rozpočtu. Problémem je, že péče o domácnost a rodinu tvoří jakousi druhou směnu.

Jednou se mě známá zeptala: „A co děláš?“
Odpovídám: „Jsem na mateřské.“
Ona na to: „Aha, a to jako vážně nic jiného neděláš?“

Neviditelné práce nevidíme do té doby, dokud je někdo dělá

Neviditelná práce (nepotkáte ji na trhu práce, neinzeruje se na internetu ani v jiných médiích – nezapočítává se do HDP) – většina lidí ani netuší, co to vlastně obnáší. Přesto má své psychické, fyzické i emoční nároky. Tato práce je zkrátka práce, která se musí udělat, ale nikdo ji nijak neocení. Bere se jako samozřejmost a s přibývajícími členy v domácnosti se zvyšuje. Patří sem například nákupy, chod domácnosti, fungování rodiny, organizování výletů, kroužků, zakládání fotografií, kdo má kdy kde být, komu se co koupí k narozeninám a kdy má jaký člen rodiny narozeniny. Samozřejmě si nejčastěji dokážeme představit fyzickou práci jako je vaření, praní, úklid, ale jako další zátěž zahrnuje i mentální stránku. Účast na dětských oslavách, doprovázení dětí do institucí či na kroužky.

Co si budeme povídat, na rodičovské toho moc nenaspíte (pokud nepatříte mezi ty šťastlivce, kdy se vám váš malý andílek téměř nebudí) a hned od rána už podesáté skládáte kostičky, které vás absolutně nebaví. Ale snažíte se rozveselit vašeho potomka, ačkoliv byste se nejradši viděla v posteli s knížkou. O to větší emoční zátěž pak představuje komunikace s různými úředníky, učiteli, zdravotníky, lidmi v obchodu, trenéry a tak dále.

Obvykle se snažím udržet milou tvář, a tak své emoce držím v sobě, i když ve mně bublají víc než sekaná z večerky.

Kdo má větší právo být unavený?

Nebylo by fér pohlížet na muže jako na vydělávajícího živitele, který po práci přijde domů „k hotovému“. V klasickém modelu páru jeden plat na jeden plat (1 x 1), kdy oba vydělávají, se žije celkem obstojně. Když se pak z našeho příkladu stane jeden na dva (1 x 2) nebo dokonce jeden plat na tři (1 x 3), hádejte komu většinou připadne ta jednička? Je vcelku dost pochopitelné, že muž začíná být pod tlakem, aby uspokojil základní potřeby celé rodiny, a tak místo volného víkendu vezme navíc ještě brigádu. Přesto je dnes často vidět, jak s dětmi na kroužky dochází i tatínkové, stejně jako k lékařům a podobně. (Naštěstí!) Snaží se tak ulevit své drahé polovičce od části úkolů, které se berou jako samozřejmost. Doma se tak často potkává upracovaný živitel a utahaný pečovatel.

Máme vyrovnaný vztah. Oba jsme občas na dně.

Partnerství je do jisté míry pragmatická záležitost. Je potřeba si denní povinnosti a úkoly rozdělit rovnoměrně, aby to pokud možno vyhovovalo všem zúčastněným. Neočekávejme věci automaticky. Je potřeba mluvit o svých potřebách. Kdo co vyžaduje, proč reagujeme tak, jak reagujeme, a co se s tím dá udělat. Vždycky se dá najít nějaký kompromis.

Zdroje: ferovadomacnost.cz, kondice.cz