Emoční vs. kognitivní empatie aneb Někteří při objímání jen měří hrudník

Empatie – schopnost, která nás povyšuje z biologických strojů na bytosti plné soucitu. Existují dva základní typy, na první pohled k nerozeznání, uvnitř však odlišné: empatie kognitivní a emoční.

Afektivní neboli emoční empatie

Když malé dítě vidí plačícího kamaráda, obejme ho, nabídne mu hračku, spontánně utěšuje, anebo kolegiálně pláče s ním. Prožívají to společně. Dokonce i introvertní či stydlivé ratolesti na kamaráda aspoň mrknou, aby věděl, že jsou s ním. Žádné rozmýšlení. Žádná strategie. Tato (do značné míry vrozená) empatie může probíhat nevědomě. Čistá emoční empatie v akci. 

U dospělých je tato empatie trošku jiná. Máme kolem sebe hradby, na nichž s luky číhají minulá zklamání a zranění. Nechybí ani vodní příkop pln vlastních starostí. Na nebi krouží „Co když“ dravci. „Co když dotyčný nechce mou sounáležitost? Co když to uvidí někdo, komu se to nebude líbit?“ Popřípadě populární: „Co když udělám něco špatně?“ Přesto v nitru (máme-li emoční empatii) pulzuje stejná emoce jako v dětství.

Dítě nabízí smutnému kamarádovi panáčka. My, velcí, nabízíme panáka. Princip zůstává. Chceme druhého (byť občas nešikovně) rozveselit. Opravdu empatický člověk totiž nemůže být šťastný, pakliže někdo blízký smutní.

Empatik prožívá všemi smysly

Podle neurovědců z University of California mají lidé s afektivní empatií cosi jako vestavěný emocionální radar. Díky němu cítí cizí pocity i fyzicky. Zrychlený tep, stažený žaludek, slzy v očích. V radostných chvílích smích… Vykazují vyšší hladinu oxytocinu a aktivitu v limbickém systému → jejich mozek reaguje, jako by byli v té situaci oni sami.

Člověk, který s vámi prožívá vaše emoce, vám úmyslně neublíží.

Pravý empatik pozná, že na horskou dráhu chcete jen kvůli němu. S radostí vám ukáže, že jeho přáním není horská dráha, ale vaše společné štěstí a bezpečí. Pokud ho dáme na detektor lži, potvrdí: na horskou dráhu nechce. Proč? Protože sdílí minimálně 50 % vašich emocí – ať chcete, nebo ne. Takže LABUŤE! A vydrží mu to, protože vaše společná radost je pro něj víc než jeho individuální.

Bez emoční empatie nelze dosáhnout skutečného porozumění a hlubokých autentických vztahů.

Kognitivní empatie

Naproti tomu kognitivní empatie připomíná sofistikovaný program. Představuje schopnost porozumět myšlenkám a pocitům druhých. Lze ji trénovat, zdokonalovat… bohužel také zneužívat (viz temní empatici). Vynikají v ní politici, manažeři, diplomaté, vyjednavači + opičky v turistických oblastech. Přesně ví, jak danou emoci vyvolat a co s ní dělat.

Člověk s kognitivní empatií rozpozná vaše emoce. Umí je napodobit. Pracovat s nimi. Dá vám reakci, jakou si přejete. Jenže ve skutečnosti to nemusí prožívat víc než čištění zubů.

Temní empatici: Když city slouží k manipulaci

Jak kognitivní empatie ukazuje, ne každý, kdo umí empaticky reagovat, také reálně (sou)cítí. Zejména chybí-li značně (anebo zcela) empatie emoční. Někteří vám při objímání zkrátka jen měří hrudník. Žádný opravdový cit. Zde začíná znepokojivá kapitola temných empatiků. Vědci (viz PsychCentral, Academia, The Guardian) identifikovali 3 typické charaktery, které zneužívají kognitivní empatie s temnými stránkami osobnosti jako nástroj manipulace:

• Narcisté: Mistři předvádění falešného soucitu. Analyzují vaše city pro získání dominance. Touží hlavně po obdivu, uznání.
• Machiavelisté: Studují emoce s chladnou hlavou. Rozumí jim, ale necítí je. Sledují pouze strategickou „výhru“.
• Sociopati: City považují za informační databázi. Identifikují je s chladnokrevnou přesností. Jsou emocionálně odpojení.

Narcisté, machiavelisté a sociopati jsou mistři převleků. Mohou vypadat velmi starostlivě a citlivě, zatímco tajně sledují své vlastní cíle. Proto jsou velmi zdatnými v manipulaci. (The Guardian)

Jak se chránit a rozpoznat falešnou (manipulativní) empatii?

Pozor na varovné signály. Mohou jimi být:

• Lichotky ve vlnách. Chvíli jste boží, milují vás nadevše, žádný problém není neřešitelný… A chvíli jen zboží, u něhož poměřují parametry a sebemenší problém představuje krizi.
• Krátkodobost, nestabilita, neopora v těžkých chvílích. Přestože mnozí manipulátoři dokáží předstírat roky, první trhliny v masce se objevují už po několika měsících. Vedle času slouží jako skvělý test těžké období. Zejména když věci nejdou podle jejich představ. Když pro ně začne být obtížné (ba dokonce nevýhodné) „být s vámi“.
• Absence skutečného zájmu. Vážně je zajímáte vy, nebo se jenom snaží vypadat dobře? Nesledují především vlastní zájmy? Manipulátory zajímají vaše pocity a potřeby, pokud jsou v souladu s tím, co chtějí oni.
• Systematické emocionální vykořisťování. Manipulátoři mohou působit soucitně nebo empaticky, jejich cílem však zůstává využít vás k naplnění vlastních potřeb, aniž byste jim dělali problémy. Proto účelově hrají (na) city.
  
  

Genetická ruleta: Jste naprogramováni k empatii?

Někdo má a někdo nemá? Geny temné chování neomlouvají, nicméně poskytují odpovědi – jak naznačuje objev Max Planck Institute. Empatie může být z velké části naprogramována přímo v DNA, jelikož gen OXTR (ano, „O“ značí oxytocin, hormon lásky) může předurčit schopnost soucítit. Podle vědců by mohl vyhrát soutěž o Nejdůležitější gen empatie. Kdyby taková soutěž byla. Někteří jednoduše mají větší predispozice být empatičtí. 

Ti, co mají empatii již v DNA, se opálí i při sledování dokumentu o Africe.

Co je největší výhra? Soucitná empatie známá též jako empatická účast

Kombinace emoční empatie s kognitivní (nikoli temnou) vytváří soucitnou empatii, což přináší nejlepší výsledky. A není se čemu divit! Díky emoční empatii cítíte emoce druhé osoby. S kognitivní rozumíte, proč se tak cítí. Z toho vznikne soucit, empatická účast u níž místo pouhého vcítění a pochopení máte také motivaci pomoci.

Jak být empatičtější?

• Naslouchejte. Nejen to, co chcete, ale vědomě (aktivně) naslouchejte druhým.
• Dívejte se na věci z různých perspektiv. Trénujte svůj pohled tak, abyste dokázali pochopit jakýkoli problém i hlavou dolů. Ne doslova. Ačkoli… Přiblíží to úhel Australanů.
• Procvičujte záměrné vcítění.
• Meditujte. Rozvíjejte a poznávejte i sami sebe. Bez prožívání vlastních emocí + sebereflexe to nepůjde.
• Čtěte. Ideálně zdroje, co vás obohatí a umožní nahlédnout do světa druhých bez teleobjektivu.
• Spěte, pijte, jezte zdravě.
• Nebojte se být zranitelní. Schopnost přiznat vlastní slabost pomáhá k pochopení slabostí druhých.
• Sebereflexe + „Get Your Shit Together.“ Dejte si život do pořádku. Vyřešte si své problémy, ať je neházíte (byť nevědomky) na druhé.
   

Empatie, most mezi světy

Empatie neodmyslitelně patří k lásce. Pomáhá. Spojuje. Uzdravuje. Což neznamená, že se nikdy nepohádáte. Že nebudete občas zmatení. Ale budete mít v sobě vždy kousek, co se snaží chápat, opravovat a zároveň vždy bezpodmínečně miluje. Nejedná se o dovednost, nýbrž způsob žití, kde hranice mezi JÁ a TY jsou tenčí než papír 80 g/m2.

Zdroje: Psychological Science (2021), Max Planck Institute, The Guardian, Journal of Personality and Social Psychology, University of California Studies, Academia