Člověk je společenský tvor. Od pradávna záleželo na tom, kam patříme a jak nás ostatní vnímají. Spolupráce, přijetí a uznání byly otázkou přežití a zůstaly jí i dnes, jen v jiné podobě. Proto se nás názory druhých mohou dotknout víc, než bychom čekali.
Výzkumy naznačují, že sociální odmítnutí může doslova bolet – spouští v mozku reakce blízké těm, které doprovázejí fyzickou bolest.
Eisenberger a Lieberman, 2004
Potřebujeme se cítit přijatí ve skupině
V dobách, kdy lidé žili v kmenech, bylo důležité přijetí. Pokud totiž jedinec ztratil podporu ostatních, zvyšovalo se tím riziko strádání s možnými fatálními následky. Potrava i obrana byly v ohrožení. To, že byl člověk přijat ostatními, zajišťovalo jakési bezpečí. V rámci evolučního hlediska z toho plyne prosté poznání: pocit odcizení od ostatních lidí může spustit reakce jako strach z vyloučení či ohrožení a v neposlední řadě také pocit méněcennosti.
Svět se změnil. Dříve jste bez party nebo parťáka sotva přežili. Dnes, v éře přetížených nervů a pestrých duševních poruch, je častokrát bezpečnější být sám. Jak se říká: Není nebezpečné být sám v lese – nebezpečné je, když v něm nejste sami.
Negativní bias
Navrch existuje skutečnost, že naše mysl věnuje víc pozornosti negativním věcem a upřednostňuje je před těmi pozitivními. Říká se tomu negativní bias. Jeho síla se liší podle situace a věku (starší lidé mohou naopak vykazovat tzv. „positivity effect“).
Zpravidla se na kritiku koncentrujeme více a trápíme se jí často do takové míry, která už není na místě.
Jestliže od někoho slyšíme negativní názor na naši osobu, může se spustit podvědomý alarm, že jsme ohroženi a vyřazeni z okruhu určitých osob. Protože i tento náhled má kořeny v minulosti (pokud se zaměřujeme na horší stránku věci), pomáhá nám to například soustředit se na přírodní katastrofy jako zemětřesení nebo povodně, které bychom nemuseli přežít. A co hůř, neměl by to kdo zdokumentovat.
Vnímáme, že ztrácíme podporu
Když někdo vyjádří nesouhlas, jiný názor či kritiku na naši osobu, náš mozek to může vnímat jako signál, že se nacházíme mimo danou sociální skupinu. Můžeme mít dojem, že nás nikdo nepodporuje. V minulosti by to znamenalo vyloučení, tím pádem sníženou šanci přežití. Z toho důvodu i v současnosti cítíme nepříjemný prožitek, někdy až bolest.
Při kritice se mobilizuje tělo i mysl, podobně jako při stresu. Můžeme pociťovat úzkost, strach, podrážděnost nebo potíže se soustředěním. A právě to se s námi děje i při přijetí negativního hodnocení – působí jako stresor. Bojíme se, že se v důsledku toho naše vztahy změní, oslabí či zaniknou.
Člověk, jak dokazuje sociální psychologie, potřebuje být přijímán členy skupiny, jíž je součástí. Díky tomu se umí lépe adaptovat, podporuje to jeho emocionální stav a vnitřní pohodu. Pokud ztrácíme uznání, někdo neschvaluje naše konání nebo kritizuje naše přesvědčení, dochází k oslabování naplnění naší potřeby být přijat.
Sociální odmítnutí spouští stresovou reakci. Její podoba a intenzita závisí hlavně na tom, jak situaci sami vyhodnotíme.
Jak se s cizími názory vyrovnat?
Prvním krokem, jak se s negativní kritikou vyrovnat, je uvědomit si, že nesoulad v názorech pro nás (díky přírodo) znamená nějakou podvědomou míru nebezpečí. Když si toto zvědomíme, bude snazší oddělit obsah dané kritiky od vyřčeného tvrzení a nemusí se nás tolik dotknout. Řekneme si, že jde o jistý náhled na naši osobu a reálně nemusí vypovídat nic o nás samotných.
Jedná se jen o úhel pohledu.
Kritika vyvolává stres. Můžeme tedy použít techniky vedoucí ke zvládání stresu. Pokud se setkáme s názorem, který se rozporuje s tím naším, ustupme, nadechněme se a zvažme, zda jde o konstruktivní kritiku, nebo spíše o emoční vyjádření druhé osoby.
Zároveň se snažme o posilování sebehodnoty. Pakliže si budeme vědomi své hodnoty, nebudeme závislí na názorech ostatních. Naučme se přijímat sami sebe. Buďme k sobě laskaví a mějme sebereflexi. Budeme-li schvalovat sami sebe, nebude nám již tolik záležet na tom, zda nás schvalují ostatní.
Zároveň může být vhodné otevřít přímou komunikaci s dotyčnou osobou. Zajímejme se, proč má takový názor, proč si zrovna tohle myslí a snažme se ho pochopit. Jestliže vznikne prostor pro vyjasnění, zmírňuje se pocit ohrožení. Současně získáváme otevřenou zpětnou vazbu, což nabízí možnost růstu.
Pamatujme, hodnocení naší osoby nemusí znamenat přímé odsouzení. Jde pouze o informaci – a s tou se dá pracovat.
Zdroje: Psychologie.cz, Cuni.cz, BBC.com
Pozn.: Evoluční vysvětlení jsou v zásadě hypotetická, avšak odpovídají směru tzv. „social safety theory“.
