V současnosti jedeme na výkon. Zároveň je všeobecně vyžadováno, abychom byli i příjemní a přizpůsobiví. Měli bychom zapadnout a být oblíbení. Kvůli tomu ovšem můžeme ztrácet kontakt se svým skutečným já. Jak si udržet autentickou tvář? A co to vůbec ta autenticita je?
Společenská maska: Štít i past
Společenské masky nejsou ničím výjimečným. Otázkou zůstává, v jaké míře se naše jednání liší od toho, jak bychom skutečně jednat chtěli. V každém případě všichni fungujeme v řadě rolí a potřebujeme být adaptabilní, abychom tyto role naplnili. Maska může mít navíc také ochrannou funkci, protože umožňuje zapadnout a být přijat.
Na druhé straně dlouhodobé nošení společenské masky bez toho, aniž bychom si ji uvědomovali, může vést k poklesu energie, motivace, k pocitu vnitřního nesouladu nebo rovnou ke ztrátě autenticity. V neposlední řadě rovněž ke ztrátě hlubokých upřímných vztahů. Psychické problémy mohou naopak pod maskou přibývat.
Autenticita vs. touha po přijetí
Autenticita – něco, o čem si každý myslí, že ví, co to je a že sám autentický určitě je. V jádru věci jde o snahu splynout se současným světem v kombinaci s touhou po svobodě a právem vyjadřovat své tužby. Rovnováha mezi tím, kým jsme, a touhou být přijati, představuje klíč k vnitřnímu souladu.
Přiznejme si, že dnešní šance zvolit si libovolný životní směr a mít v rukou vlastní osud, je naštěstí poměrně velká.
Ve snaze být autentický představuje významnou složku i to, že se inspirujeme ostatními. Máme ideály a chceme se do nich promítnout. Potřebujeme někam patřit, někdy i vynikat nad druhé. To vše je celkem hodně proměnných – někdy autenticitě nahrávají, jindy ji trochu komplikují.
Snaha odlišit se může vést k naplnění trendu
Existuje pojem hipsterský paradox. Ten začíná tehdy, kdy si potenciální hipster řekne, že s tím, co je zrovna v módě, nesouzní. Nezáleží na tom, zda se jedná o oblečení, kulturu nebo politiku. Má dojem, že se chce vymezit, být originální a nenásledovat současné trendy.
Začne se tedy odlišně chovat a dávat jasně najevo své postoje, které jsou jiné než většinové trendy. Zajímavé je, že postupem času zjistí, že podobný přístup zaujala řada jiných lidí, tím pádem nyní vídáme početnou skupinu osob, které se snaží být originální – podobným či stejným způsobem.
Výsledkem snahy být jiný je nakonec stejně konformita, tedy přizpůsobení se. Některé studie naznačují, že pokud přesáhne počet jedinců s podobnými názory v populaci 8 %, vzniká z této odlišnosti nová, konformní identita.
Hipsterský paradox ukazuje, že opravdovost nespočívá v tom, jak moc jsme jiní a originální, ale jak moc jsme v souladu sami se sebou. Avšak nezapomínejme, že přehnaná snaha být originální se může proměnit v další společenskou masku nebo roli.
Nejde o to být za každou cenu odlišný – to není autenticita. Měli bychom mít své hodnoty, konat dle nich a nebát se být sami sebou – bez ohledu na to, zda to je, anebo není zrovna v módě.
Autenticita neznamená bezohlednost
Některé masky mohou mít původ již v dětství. Například jsme se naučili, že určité chování se odměňuje a jiné se trestá. Tyto vzorce, které si přeneseme do dospělosti, se mísí s tlakem moderní společnosti. Ta často vyžaduje být jedinečný a klade důraz na individualitu.
Člověk zkrátka často cítí potřebu být nezaměnitelný, k čemuž nepřispívají sociální sítě. Ba naopak. V mnoha případech máme potřebu se srovnávat s tím, co vidíme na Instagramu. Pamatujme: nezřídka se jedná o idealizovanou podobu života někoho, koho sledujeme.
Prezentace dokonalosti posiluje masku, ne autenticitu.
Chovat se autenticky neznamená žít bez filtrů či impulzivně. Jde spíše o sladění hodnot, pocitů a jednání v souladu s tím, kým skutečně chceme být, a současně umět respektovat druhé. K tomu potřebujeme dobře znát sami sebe, což bývá mnohdy těžké. Měli bychom přijmout i své slabé stránky a umět s nimi pracovat, ne je potlačovat. K autenticitě patří i omyl a zranitelnost.
Jak být sám sebou?
První krůček může být menší, zato významný: umět být sami sebou v bezpečném prostoru. Následně za jakýchkoliv okolností.
V počátku se naučte být skuteční mezi lidmi, jimž důvěřujete. Nebo si do deníku napište něco, co jste si sami nechtěli přiznat, o čem nemluvíte před lidmi běžně. Uvědomme si, že reakce nemusí být tak hrozivé, jak si možná představujeme.
Všímejte si toho, kdy jednáte proti svému přesvědčení. Kdy například uděláte něco, co neodpovídá vašim pocitům. Stává se to často? Co vás k tomu vedlo?
Klíčem k autenticitě je zvědomit si motivy svého jednání.
Vnímejte, v jaké roli se právě nacházíte. Například pracovní prostředí si vyžaduje jiné chování než mezi přáteli. Pokud vás některé prostředí vysává, zvažte, jestli se v něm opravdu potřebujete nacházet. Někdy může jít jen o podvědomé plnění očekávání ostatních.
Pokuste se nesrovnávat se s ostatními. Srovnávejte se spíše sami se svým minulým já. Má-li ve vašem životě soutěživost výraznou roli, podporujete masku, nikoliv autenticitu.
Pakliže se necítíte komfortně, může vám pomoci sdílení s přáteli nebo terapeutem.
Najděte svůj bezpečný prostor pro testování autentických projevů, tím umožníte svým maskám ustoupit do pozadí a podpoříte budování vlastní identity.
Nezapomínejte rovněž na to, že autenticita neznamená ztrátu všech společenských masek. Podstatou je používat je umírněně, vědomě a ne automaticky. Rozklíčujte, kdo jste, jakou cestou se chcete vydat a opustit role, které vám již neslouží. Když se přestanete výrazně přetvařovat, dostaví se vnitřní klid a také hlubší a otevřenější vztahy.
Lidé, kteří vnímají své jednání v souladu s vnitřními hodnotami, vykazují i vyšší psychickou pohodu.
Zdroje: Brainworldmagazine.com, Medium.seznam.cz, Psychologie.cz, Wikipedia.org
Autenticita (jako termín) není jednoznačně definovaný aneb každý jej chápe podle svého. Psychologie k tomu nabízí několik různých úhlů pohledu, např. autoři studie Distilling the concept of authenticity rozlišují 4 hlavní koncepce:
Self-accuracy: klade důraz na to, že jsme autentičtí tehdy, když se vidíme realisticky, bez přikrášlování a bez toho, abychom popírali své skutečné vlastnosti.
Self-consistency: zdůrazňuje soulad mezi našimi hodnotami a naším chováním – tedy jednáme tak, jak bychom chtěli jednat, ne v rozporu sami se sebou.
Self-ownership: zaměřuje se na pocit, že naše rozhodnutí vycházejí skutečně z nás samotných, nikoliv z tlaku okolí či očekávání druhých.
Self-enhancement: připomíná, že lidé své „pravé já“ často vnímají jako něco dobrého a hodnotného. Toto pozitivní pojetí může být také zdrojem pocitu autenticity.
A proč nás přetvářka nebo lež mohou vzdálit sami sobě? Zkreslují náš obraz (self-accuracy), nutí nás jednat proti vlastním hodnotám (self-consistency), vznikají z tlaku okolí (self-ownership) a někdy vytvářejí idealizovanou verzi sebe sama (self-enhancement).
Autenticita je souhra toho, jak se vidíme, jak jednáme, odkud naše rozhodnutí vycházejí a jak své skutečné já hodnotíme.
