Psi mají údajně takovou intuici, že dovedou předvídat některé události nebo vytušit nemoc svého páníčka. Ještě nedávno tomu lidé příliš nevěřili, dnes už jde o vědecky potvrzený jev.
První lékařsky doložený případ
Jedna z prvních zmínek v odborné literatuře pochází z roku 1989. Žena si tehdy všimla, že jí její fenka neustále očichává a olizuje jedno místo na noze a dokonce se onu část kůže pokoušela odkousnout. Když se žena rozhodla navštívit lékaře, ukázalo se, že šlo o nádor (melanom).
Proč a jak zvířata poznají, že je člověk nemocný?
Zvířecí čich, zejména ten psí, je podstatně citlivější než ten lidský. Nosní sliznice psa obsahuje zhruba 220 milionů čichových buněk, zatímco člověk má jen kolem pěti milionů receptorů. Část mozku zodpovědná za zpracování pachů váží u psa přibližně 60 gramů. U lidí je čtyřikrát menší.
Psi dokáží zachytit i extrémně nízké koncentrace pachových molekul, které člověk vůbec nezaznamená. Vnímají například těkavé organické sloučeniny (VOC), jež tělo produkuje při nemoci jako součást imunitní reakce. Tyto látky se objevují v krvi, moči, potu, dechu nebo stolici a vytvářejí jakýsi „otisk“ nemoci – jiný pro rakovinu, infekci či metabolickou poruchu.
Při některých chorobách se navíc mění i chování člověka – například zvýšené napětí, množství potu nebo hormonální hladiny. Spolu s tím se mění i pachové stopy. Studie ukázaly, že psi dovedou podle pachu rozeznat například blížící se epileptický záchvat.
Podobné změny u člověka vnímají i kočky, ale ne v takovém rozsahu jako psi. (Pokud ano, zatím to úspěšně tají.) Nicméně jsou také pozorné k nenápadným proměnám v chování svého páníčka v oblasti tónu hlasu nebo postoje.
Psi poznají nemoc během chvilky
Ve Velké Británii proběhl v roce 2017 výzkum zaměřený na rakovinu prostaty, kdy běžně používané krevní testy PSA často vychází falešně pozitivně. Záměrem bylo zjistit, jak po půl roce výcviku psi reagují. Ukázalo se, že během krátké chvíle je zvíře schopné diagnózu rozpoznat. Tedy zvládne několik stovek vzorků za den s přesností 93 %, čímž podpoří minimalizaci nákladů a zároveň urychlí diagnostiku.
Ve Francii vědci došli k závěru, že půlroční výcvik je dostačující. Němečtí ovčáci po absolvování programu prý dokázali vycítit rakovinu prsu až se 100% přesností. K testu přitom stačil kousek obvazu, který si žena držela na prsou. Zejména v zemích, kde není mamograf dostupný, by tato metoda mohla představovat významný přínos.
Jak mohou vědci využít zvířecí schopnosti?
Výzkum čichového rozpoznávání nemocí se neustále rozvíjí. Psi se trénují pomocí speciálních výcviků, při nichž se učí spojit označení pozitivního vzorku s následnou odměnou. Cílem výcviků je naučit psy rozpoznat zejména závažná onemocnění jako nádory, Parkinsonovu chorobu nebo malárii.
V některých studiích dosahuje úspěšnost psů při detekci rakoviny nebo covidu 90 %. Jde tedy o nenákladný, neinvazivní a k pacientovi šetrný způsob screeningu – a navíc s roztomilým čumáčkem.
Výsledky studií mohou sloužit jako důkaz přítomnosti pachových signálů u konkrétních nemocí. To motivuje vědce k vývoji technologií, které by choroby rozpoznaly i bez pomoci psů – například v situacích, kdy by jejich využití nebylo praktické.
Věda se snaží napodobit čich zvířat
V posledním desetiletí došlo k výraznému rozvoji tzv. elektronického čichu. Už v roce 1982 byl poprvé představen elektronický nos napodobující lidské smysly prostřednictvím senzorových polí a rozpoznávacích systémů. Ve zdravotnictví tato technologie umožňuje zaznamenávat těkavé organické sloučeniny spojené s nemocí a následně je strojově analyzovat.
Měření pomocí elektronických nosů vytváří specifický pachový profil, z něhož algoritmy dokážou identifikovat vzorce spojené s konkrétními nemocemi. Současně umělá inteligence pomáhá rozpoznávat jemné signály, které člověk nepostřehne, ale pes ano. Kombinace elektronického nosu a AI tak přináší slibné výsledky.
Pamatujte: psi umí vycítit i zapeklitě maskovanou nemoc… a piškotek v neprůhledné dóze schované za celerem.
Limity a výzvy v praxi
Elektronické nosy zatím postrádají jednotnou metodiku pro odběr a kalibraci vzorků, což komplikuje srovnávání výsledků. A nasazení psů? To v praxi často naráží na logistické a finanční limity. Zvířata potřebují odpočinek, péči, vhodné pracovní podmínky, odbory a pohodlné slušivé uniformy. (Dobře, uniformy možná ne.)
Ačkoli výsledky výzkumů vypadají nadějně, pohled musí zůstat střízlivý. Výkonnost psů i elektronických nosů se mezi studiemi liší podle kvality výcviku, prostředí, použitých vzorků či individuálních schopností (+ nálad) zvířat.
Přes všechna ALE čich zvířat (+ jeho technologické napodobeniny) představuje fascinující směr pro včasnou diagnostiku a vyplatí se mu věnovat pozornost.
