Pomáhat je přirozené a většina lidí upřímnou pomoc ráda přijme. Jenže u některých se ochota pomáhat mění v potřebu zachraňovat ostatní za každou cenu. Co když za dobrotou stojí spíš spasitelský komplex než opravdová empatie?
Dobrodějství nebo sebedestrukce?
Spasitelský komplex, nebo také komplex spasitele, mesiášský komplex, božský komplex či syndrom spasitele je stav mysli, kdy má osoba pocit, že musí zachraňovat ostatní. Pod snahou pomoci se tak ukrývá nezdravý vzorec chování. Tito lidé mají dojem, že zodpovídají za problémy a neštěstí druhých a musí je zachránit, častokrát i proti jejich vůli a s absencí hranic.
Na první pohled se jejich chování může jevit jako ryzí a potřebná dobročinnost. Jenže v dlouhodobém hledisku tím škodí sami sobě i těm, které se snaží zachránit, pakliže pomoc nepotřebují, popřípadě nechtějí.
Jedná-li někdo podle takového vzorce, vnímá utrpení ostatních jako něco, co sám musí řešit a vyřešit. Má pocit, že musí být stále k dispozici, a tak obětuje svůj čas a energii na úkor vlastních potřeb. Zároveň automaticky přebírá zodpovědnost za problémy ostatních. Může prožívat i pocity viny – například když druhý situaci nezvládne, nebo když (si) nepomůže sám. S tímto nastavením mysli se pojí i fakt, že většinou těžko snáší odmítnutí.
Spasitel si někdy kompenzuje vlastní nedostatky
Důvody spasitelského komplexu bývají různé. Mnohdy mají kořeny už v dětství a v dospělosti fungují jako kompenzační mechanismus. Zachraňování druhých totiž paradoxně sytí potřeby samotného „zachránce“.
Za záminkou pomoci se může skrývat:
- Pocit vnitřní nejistoty a potřeba být oceněn, posílit tím svoji hodnotu.
- Touha po kontrole a moci. Spasitel má dojem, že je důležitý, možná dokonce nepostradatelný. Nezřídka si to ale myslí jen on sám.
- Tendence neřešit vlastní problémy. Spasitel se vyhýbá svým starostem, snaží se na ně zapomenout a opomíná zodpovědnost za vlastní život.
- Přejatý vzorec chování. Pokud někdo v blízkém okolí jednal podobně (zejm. v rodině), může být spasitel přesvědčen, že uznání získá jen zachraňováním druhých.
V těchto případech se nachází pomoc až na druhém místě – primárně jde o naplnění jeho vlastních potřeb.
Spasitelský komplex může vést k vyčerpání nebo zanedbávání sebe
Spasitelský komplex přináší celou řadu problémů. Například pocit, že nás ostatní akorát vysávají. Spasitel se potýká s tím, že neví, kdy s pomocí přestat a překračuje své limity. To bývá navíc spojené s rizikem, že druhý o zachraňování nestojí a ani ho nedovede ocenit. Výsledkem je frustrace a vyčerpání. (Více o tomto tématu najdete v článku Altruistické vyhoření: Když přílišná dobrota vede k vyčerpání).
Nevyžádané snahy o záchranu mohou vést také k narušení vztahů. Druzí pak získávají dojem, že na ně spasitel příliš tlačí, nedává jim dostatek prostoru a nadbytečně přebírá zodpovědnost za jejich činy. Může dojít i k tomu, že tito zachraňovaní lidé nebudou mít motivaci řešit #https://portidea.cz/altruisticke-vyhoreni-kdyz-lide-prilis-pomahaji-druhym-ale-sami-se-hroutisvé potíže a nebudou se moci poučit z vlastních chyb.
V neposlední řadě spasitel odsouvá vlastní potřeby do nedohledna, čímž riskuje i zdravotní komplikace.
Spasitel občas připomíná zahradníka, který zalévá záhon, přestože vydatně prší.
Zásadní je uvědomění
Změna začíná okamžikem, kdy si člověk připustí, že jeho přístup nemusí být pro druhé vždy užitečný. Jakmile dokáže rozpoznat situaci a její důsledky, otevírá prostor pro změnu. A někdy se vyplatí vyhledat i podporu odborníka nebo psychoterapii.
Klíčové je naučit se nastavovat zdravé hranice.
Ideální stav nastává, když pomoc přichází ve chvíli, kdy si o ni ostatní řeknou, a současně je vykonávána tak, že nenarušuje vaši harmonii. Až tedy budete mít tendenci někomu pomoci, zeptejte se sami sebe, jestli u vás převládá empatie nebo snaha mít dobrý pocit.
Jestliže vaše pomoc nebude přijata, uvědomte si, že to neznamená, že jste špatní. Odmítnutí a jeho přijetí se pojí s respektováním hranic. Místo snahy zachránit se spíš snažte ostatní podporovat na jejich cestě. Vaším úkolem nemusí být nutně pomoc, ale motivovat, podpořit, projevit důvěru ve schopnosti ostatních.
