Máte děti? Cítíte nekonečnou rodičovskou lásku, bezmeznou něhu, čirou radost a absolutní nadšení? Nebo patříte mezi ty, kteří děti nemají a jsou za to rádi? Dvě skupiny, které si navzájem občas tiše závidí a občas se upřímně litují. Kde se však skrývá skutečné štěstí, když odhlédneme od společenských očekávání? Jsou rodiče opravdu šťastnější než bezdětní?
Mým dvěma dcerám je 6 a 2 roky. Vypadá můj život jako z reklamy na životní pojištění, kde se celá rodina láskyplně směje a pobíhá na rozkvetlé louce? Ano. Asi tak 5 minut denně. Zbytek času ve skutečnosti trávím rozčilováním se, popoháněním, omlouváním se cizím lidem za jejich prohřešky a hádáním se: „Tak tyhle kraťasy si v zimě do školky opravdu nevezmeš!“ Je rodičovství skutečně cestou ke šťastnějšímu, naplněnějšímu životu, nebo se jedná o mýtus, tradovaný tak urputně, abychom nevymřeli?
Co zjistila slavná studie Daniela Kahnemana?
Psycholog a držitel Nobelovy ceny za ekonomii Daniel Kahneman zveřejnil studii každodenní spokojenosti 909 pracujících matek z Texasu. Jejich úkolem bylo popsat všechny činnosti, které dělají během všedního dne od rána do večera, a u každé z nich zaznamenat, jak se při ní cítí. Výzkumníci potom sestavili jakýsi žebříček nejběžnějších činností podle oblíbenosti: od těch, při nichž ženy zažívají nejvíce pozitivních pocitů (sex), až po ty nejméně oblíbené (dojíždění). Z celkem 19 činností se péče o děti ocitla na 16. místě. Ženy, které se účastnily studie, zaznamenaly více pozitivních pocitů při cvičení, nakupování, dokonce i při uklízení.
Kahnemanova studie byla v průběhu let mnohokrát citována na doklad toho, že rodičovství zhoršuje kvalitu života. Přinejmenším pokud jde o každodenní trávení času. Po několika letech rodičovství tomu začínám rozumět.
Proč mě nikdo nevaroval? Když rodičovství narazí na realitu
Než se rozhodneme založit rodinu, představujeme si to jako z fotek na Instagramu. Pak ale přijde realita. Ve skutečnosti rodičovství obnáší nekonečné dohadování nad květákem k obědu, permanentní nevyspání (což je v mém konkrétním případě zvlášť výživné), rozkousané hroznové víno zašlapané v koberci, čištění pozvracené autosedačky, rozlité pitíčko v kabelce a otrhané kytky na sousedovic zahradě.
Krátce potom, co se mi narodila první dcera, jsem se cítila velmi zrazena. Jak to, že mě nikdo nevaroval dopředu? Moje „rozkousaná“ prsa zažívala muka. Zablokovaná záda bolela tak, že jsem měla pocit, že snad nevstanu, do toho se přidala horečka z mastitidy a já si jen říkala: „Tak tohle je to vytoužené mateřství, které jsem si tak přála?“
Proč je moderní rodičovství náročnější než dříve
Rozpor mezi rodičovskou idylkou a realitou pociťujeme v současné době mnohem silněji. Na moderní rodiče jsou totiž kladeny stále vyšší a vyšší nároky. Máme víc příležitostí, než měli naši rodiče, to ano. Jenže se mi zdá, že to častěji znamená víc příležitostí, jak selhat.
Zatímco (zejm.) matky minulých generací musely děti hlavně krmit a udržovat v čistotě, dnes čelí každý den novým a novým výzvám. Očekává se, že nejenže budete pečovat o své dítě, ale také ho rozvíjet a starat se o jeho fyzické i duševní zdraví v souladu s názory nejpopulárnějších lékařů, sportovců, učitelů, psychologů i spiritualistů. A budete u toho vypadat bezchybně. V ideálním případě, jako supermáma/supertáta na rodičovské, ještě u toho choďte do práce.
Kéž bych uměla v práci předstírat, že jsem bezdětná, a doma, že do práce nechodím!
Dávají děti životu smysl?
Co znamená pojem šťastnější a naplněnější život? V horkém letním dni sedět u bazénu s vychlazeným proseccem a nerušeně meditovat nebo si číst oblíbenou knihu? Pak nejspíš bude pravdou, že k tomuto typu štěstí malé děti příliš nepřispívají.
Smysl života je pro každého jiný.
Psycholog Paul Bloom (autor knihy Proč se nám líbí to, co se nám líbí) konstatuje: „Rodiče často říkají, že děti daly jejich životu smysl, pocit, že něco dokázali.“ Nicméně někteří by mohli namítnout, že se tím rodičovství někdy může stát „omluvenkou“ na jakékoli další hledání smyslu života.
Jsou děti omluvou pro nenaplněné sny?
Spousta lidí chodí do práce, která je nebaví. Mají pocit, že vlastně nic nedokázali… ale mohou si to omluvit tím, že vydělávají pro rodinu. Dělají to pro děti. Ačkoli se to může zdát málo, pro někoho to znamená vše.
Hranice mezi vznešenou obětí a alibi bývá někdy velmi tenká.
V době normalizace byla starost o děti prakticky paušální omluvou pro jakoukoli kolaboraci s komunistickým režimem. Jsou náplastí na spoustu neuskutečněných cílů a nenaplněných snů. Na druhou stranu: dokonce i někteří držitelé Oscarů, Nobelovy ceny a jiných ocenění často uvádějí, že děti jsou to největší, co v životě dokázali.
Proč si rodičovství zpětně idealizujeme
Když jsou děti malé, cítíme se vyčerpaní a raději budeme vyřizovat maily, než se nepřetržitě starat a vychovávat. Jak je tedy možné, že s odstupem času na tyto chvíle vzpomínáme s dojetím? Odpověď leží v lidské psychice. Jennifer Senior, autorka knihy o paradoxech moderního rodičovství (All Joy and No Fun), poukazuje na fenomén paměťového zkreslení. Jakmile ratolesti vyrostou, už nevnímáme tolik těžkosti, které rané dětství obnáší. Ve vzpomínkách vnímáme tuto dobu jako radostnou.
Vědecké výzkumy zatím nenabízejí jednoznačnou odpověď
Rodičovství přináší více stresu, méně volného času a často i méně každodenní radosti. Zároveň však mnoho rodičů popisuje silnější pocit smyslu, sounáležitosti, naplnění (+ slevu na dani).
Možná nezáleží jen na tom, zda nás děti činí šťastnějšími, ale také na tom, jak si štěstí sami definujeme.
Velice hezky clanek,dobre se cte ,taky se v tom poznavam.Tema moc dobre vybrane,ktere bude mit jiste hodne precteni.