Parasociální vztahy s influencery: Proč máme pocit, že je známe?

Vztahy mohou být složité. Někdy si myslíme, že máme skvělé přátelství, ale je tu jeden malý nedostatek. Přátelství to není. Vlastně se ani neznáme. Právě na tom staví influenceři, kteří posilují parasociální vztahy. Tato iluze blízkosti může ovlivnit naši motivaci, sebevědomí i skutečné vztahy.

Foto: Freepik.com

Sociální sítě podporují vznik parasociálních vztahů

V současném světě se rozmáhá fenomén parasociálních vztahů. Tento termín byl poprvé použit už v roce 1956 vědci Donaldem Hortonem a Richardem Wohlem, kteří se zaměřovali na vztah mezi známými osobnostmi a diváky. Tehdy byl prostředníkem televizor. Dnes jsou v hlavní roli sociální sítě.
 

Parasociální vztah znamená, že divák nebo sledující cítí silnou emocionální vazbu k osobě, kterou osobně nezná – přesto má pocit, že je to jeho blízký známý.

Jak sociální sítě vytvářejí „pocit, že se známe odjakživa“

K masivnímu rozvoji tohoto jevu přispěly zmíněné sociální sítě, kdy známé osobnosti vkládají příspěvky, interagují v komentářích nebo spouští živá vysílání. Algoritmy platforem jako TikTok, YouTube, Instagram vám navíc neustále ukazují obsah od stejných tvůrců. A čím častěji někoho vidíte, tím více máte pocit, že patří do vašeho života (Eyal, 2014). Další kouzlo spočívá v interaktivitě – komentáře, ankety, livestreamy. Psychologové tomu říkají iluze reciprocity (cítíte, že komunikace funguje oboustranně, i když ve skutečnosti zůstává jednostrannější než u zákaznické podpory chemičky. Třetím trikem je tzv. self-disclosure efekt. Když influencer sdílí osobní zážitky, fotky z dovolené nebo historky z dětství, mozek to vyhodnotí jako projev důvěry. (Naivka.) To vše zvyšuje u sledujících dojem blízkosti a náchylnost k ovlivnitelnosti.

Influenceři vytvářejí iluzi důvěry

Parasociální vztahy jsou poměrně běžné. Člověk je tvor společenský, vyhledává sociální interakce a zároveň chce někam patřit. Často se tento typ vztahu vytvoří právě v případě sledování celebrity, politika nebo jinak známé osoby. Ta je obvykle sledujícímu něčím hodně podobná. Například má obdobný smysl pro humor, obdobné názory či zázemí.

Pokud někoho sledujete na sociálních sítích, nemusí se automaticky jednat o parasociální vztah. Ten je totiž typický jednostrannou intimitou, důvěrou a pocitem závazku vůči dané osobě. Sledující má zkrátka dojem, že influencera opravdu zná, že jsou si blízcí a mají mezi sebou opravdové přátelství (popř. jiný vztah).

Co se děje v hlavě aneb Psychologie parasociálních vztahů

Podle teorie připoutání (Bowlby, 1969) mohou parasociální vztahy fungovat jako náhradní „bezpečné vazby“ zejména u lidí, kteří se cítí izolovaní (Stever, 2013). Další klíč přináší Uses and Gratifications Theory (Katz et al., 1974) – lidé si vybírají obsah, který naplňuje jejich potřeby: únik od problémů, informace, inspiraci nebo pocit sounáležitosti. A tzv. efekt sociální přítomnosti (Short et al., 1976) vysvětluje, proč přímá řeč, pohled do kamery a osobní tón navozují pocit, že influencer je „s námi v místnosti“.

Tyto aspekty pak mohou fungovat jako motivace. Když je nám někdo podobný a je úspěšný, proč bychom nemohli být úspěšní i my? Cítíme inspiraci a podporu, což nemusíme zaznamenávat u lidí kolem sebe v reálném životě.

Čím dál, tím líp

Kromě toho, že tyto vztahy mohou působit motivačně, evokují také bezpečné prostředí. Bez rizika přímého odmítnutí. Jestliže se někdo cítí nekomfortně v přímé komunikaci, vztah s influencerem ho nevystavuje napětí. Přesto se současně může podílet na interakci mezi fanoušky, komunikovat ve skupinách nebo přímo s tvůrcem, což může zlepšit jeho komunikační dovednosti (i když vědecké důkazy  jsou v této oblasti zatím omezené). Tyto dovednosti může potom přenést do skutečného života.

Skrze sledování známé osobnosti může rovněž docházet k formování vlastní identity. Člověk se někdy zkrátka trochu hledá a mít vzor může pomoci najít směr.

Parasociální vztahy jsou motivací, nesmí ale překročit hranici

Je však vhodné připomenout, že parasociální vztahy nemusí vždy působit pozitivně. Výzkumy ukazují, že mohou zvyšovat pocity osamělosti, podporovat negativní srovnávání s ostatními a vytvářet nerealistická očekávání (Giles & Maltby, 2022). U mladých dívek bylo navíc prokázáno, že idealizovaný obraz může vést k nespokojenosti s vlastním vzhledem (Fardouly et al., 2020).

Jak poznat, že je to přes čáru?

• Myslíte na influencera víc než na reálné lidi kolem sebe.

• Cítíte úzkost, když dlouho nic nepostne.

• Berete jeho názory jako absolutní pravdu.

Parasociální vztahy mohou být prospěšné. Inspirovat, motivovat a poskytnout pocit podpory. Často vznikají ve chvílích, kdy se člověk cítí osaměle, trpí úzkostmi nebo je ve stresu.

K vysokému nárůstu parasociálních vztahů se známými osobnostmi došlo v době COVID-u, jelikož lidé byli izolovaní.

Pokud však takový vztah začíná nahrazovat reálné mezilidské kontakty, zpozorněte. Riziková je i přílišná idealizace nebo závislost na každé nové interakci.

Tvůrci s velkým dosahem navíc nesou také určitou zodpovědnost za to, jak svůj vliv používají. Nepřiznaná reklama, manipulace či šíření dezinformací mohou vztah změnit z podpůrného na škodlivý. Tyto nezdravé parasociální vztahy (naštěstí, zatím) nebývají časté. Jedná se spíše o výjimky, kdy situace může již hraničit spíše se stalkingem. Obecně vzato jsou tyto formy vztahu spíše pozitivní.

Sledovat influencera každý den je jako mít kamaráda, co pořád mluví jen o sobě, akorát influencer má u toho lepší světlo.

U každého vztahu je klíčová rovnováha.

Sledujete-li vzdálenou hvězdu pro radost a inspiraci, ale zároveň máte pevné vztahy v reálném životě, pravděpodobně můžete být v klidu.

Cítíte, že vám „online přítel“ nahrazuje celý svět? Možná přichází čas na malý digitální půst a kafe s někým, kdo se vám opravdu dívá do očí.

Zdroje: Wikipedie, cuni.cz, Everyday Health, Pubmed, tandfonline.com, udspace.udel.edu, academic.oup.com