Proč nemáme rádi pondělky? Vysvětleno vědou

Neděle večer. V lednici jen uschlý sýr, v hlavě neodbytný seznam úkolů a v žaludku svíravý pocit, že na něco důležitého zapomínáte. Přitom byste měli odpočívat.  Jenže víkend utekl rychleji, než jste se stihli rozkoukat, a pondělí už je za rohem. Den, který má horší PR než daňová přiznání a návštěva zubaře zároveň. Proč je pro nás začátek týdne tak bolestivý a co s tím můžeme dělat?

Proč jsou pondělky

Pondělí bolí. A není to jenom pocit

Může se to zdát jako přehnaná dramatizace, ale ne, není. I věda potvrzuje, že pondělky fakt stojí za houby.

Podle rozsáhlého britského výzkumu, který sledoval spokojenost zaměstnanců v průběhu let 1992 až 2000, lidé skutečně hlásí nižší míru pracovní spokojenosti a vyšší míru psychického stresu právě v pondělí. Nejlépe se (nepřekvapivě) cítíme v pátek a v sobotu. Pondělí je zkrátka na dně žebříčku, i když je jinak zcela nevinné.

Co je na tom nejzajímavější? Že tyhle rozdíly nevysvětluje jen práce samotná. Studie zohlednila věk, pohlaví, vzdělání, typ smlouvy, dokonce i region, a pondělí stejně vycházelo jako den, kdy je život o něco šedivější.

Vědci tomu říkají „efekt blízkosti volného času“. Čím dál jsme od víkendu, tím víc to bolí. Čím blíž k němu jsme, tím líp se máme. Pondělí je jako startovní čára pracovního maratonu bez rozcvičky. Zato pátek? Ten už voní po svobodě, i když pořád ještě sedíme v kanceláři.
 

Nedělní neuróza: úzkost bez důvodu (a přece s důvodem)

Víte, co je na tom nejpodivnější? Že úzkost se nehlásí „ažv pondělí ráno, ale nenápadně se vkrádá už během nedělního odpoledne a vrcholí večer. Přestože bychom si měli ještě užívat víkend, v hlavě už jedeme pondělí na plné obrátky. Psychologové pro tenhle fenomén mají jméno: nedělní neuróza. A věda ji bere vážně. 

Už rakouský psychiatr Viktor Frankl si všiml, že mnozí jeho pacienti zažívají na konci víkendu nepříjemné, těžko pojmenovatelné pocity – smutek, úzkost, podrážděnost. Ne kvůli konkrétnímu problému, ale kvůli tomu, co se blíží.

Nedělní neuróze se věnovali také výzkumníci z Hamburské univerzity a zjistili, že nejvíc podléhají téhle víkendové tísni lidé s vyšším vzděláním – ti, co o věcech víc přemýšlejí, analyzují a řeší smysl. Naopak ti s nižším vzděláním bývají vůči nedělní melancholii odolnější. Studie vyšla v roce 2013 v Journal of Applied Economics a o rok později se dostala i do dubnového vydání Harvard Business Review. Zkrátka: čím víc přemýšlíte, tím dřív vám víkend zhořkne.

Psycholog Martin Miler říká, že jde o existenciální vakuum. V neděli večer jsme konfrontováni s tím, kam vlastně směřujeme. Pokud naše práce (nebo život celkově) nedává smysl, pondělí není jen začátek týdne. Je to připomínka, že něco není v pořádku.
 

Možná nemáme problém s pondělím, ale s tím, kam v pondělí chodíme

Přiznejme si to na rovinu: pondělí samo o sobě za nic nemůže. Je to jen jeden z dní v týdnu. Nezradilo nás, nenabouralo nám auto ani nezapomnělo vyložit mokré prádlo z pračky. A přesto se stává terčem kolektivní nenávisti. Proč?

Protože nám ukazuje pravdu. V pondělí začínáme dělat to, co děláme většinu týdne. A jestli je to něco, co nás nebaví, vysává nebo nám nedává smysl, tak logicky nechceme, aby to začalo znovu. Psycholog Miler říká jasně: „Práce, která je těžká, ale smysluplná, pro vás není zátěží. Můžete se na ni v neděli těšit.“

Pondělí nám tak někdy nastaví zrcadlo. Pokud v něm vidíme hlavně únavu, odpor nebo prázdno, možná je to tichý signál k zamyšlení. Ne nad tím, jak přežít týden, ale jestli ho vůbec chceme žít takhle.
 

Jak se z toho nezbláznit

Dobrá zpráva je, že pondělí se dá přežít. A ještě líp: dá se zkrotit.

Psychologové doporučují začít už v neděli. Neproseďte víkend s mobilem a pasivní panikou v břiše, ale vyplňte ho aktivitou, která vás naplňuje a dělá vám radost. Jděte do kina. Do lesa. Napusťte si vanu. Dopřejte si čas s blízkými. Prostě dělejte cokoliv, co vás naplňuje a  kde nebudete jen pasivním příjmem přicházejícího stresu.

Druhá věc: neděle není deadline pro „šťastný víkend. Nevadí, že jste neuklidili skříň, nepřečetli knihu, nezaběhli maraton nebo nezasadili ten pokojový fikus, co už třetí měsíc stojí v pytli ze zahradnictví. Víkend není výkon a jeho příjemné prožití se neměří počtem splněných úkolů.

A třetí (nejdůležitější): udělejme si z pondělí měkčí start, ne šokovou terapii. Pokud to jde, neplánujte si hned poradu, prezentaci a pět hodin schůzek. Začněte volněji – třeba dobrým kafem, hudbou, tréninkem nebo úkolem, který vás baví. A hlavně: něco malého, na co se v pondělí těšíte. Třeba croissant.

 

I malý croissant dokáže velké věci.

 

 

Potěšte své okolí, rozvíjejte debaty, stimulujte mysl. Sdílejte článek na:

Facebook
Twitter
LinkedIn
E-mail

Tento příspěvek má jeden komentář

  1. M.

    S clankem se plne ztotoznuji.Je to presne  jak je to v clanku uvedeno.

Napsat komentář