Perfekcionista ve volné přírodě: Průvodce přežitím

Máte pocit, že když věci nejsou na sto procent, tak vlastně nestojí za nic? Nebo že bez tabulek, seznamů a kontrolních rituálů by se svět zhroutil? Pak vítejte v klubu. Perfekcionismus je legrační i únavný zároveň a my pro vás máme tipy, jak ho zkrotit a vytěžit z něj to nejlepší.

Ráno začínám tím, že otevřu kalendář. Každý člen domácnosti je označený svojí barvičkou – ano, i kočky. Pak přichází na řadu to-do list. Ne jeden, ale hned tři. Jeden pro práci, druhý pro domácnost, třetí pro aktivity s dětmi. Chaos v úkolech je totiž můj nejhorší nepřítel.

Perfekcionismus je vlastnost, která ze života dělá nekonečnou výstavu úspěchů. Když se objevuje ve zdravé míře, může být motivující. Když je nezdravý, snadno odbočuje směrem k trvalému neštěstí.

Perfekcionismus je životní styl

Ranní skincare má tolik kroků, že by z ní šla sepsat diplomka, a nedejbože jeden vynechat. Telefon? Ani jedno upozornění nesmí být přehlédnuto a všechny poctivě odbavuji. Kdo má na displeji 247 nepřečtených zpráv, má v mých očích dobrodružnější život než Indiana Jones. A odchod z bytu? Malé divadelní představení: „Zamkla jsem!“ říkám nahlas, aby to slyšely děti i zdi, pro případ, že bych si to za pět minut přestala pamatovat.

Dovolená? Rozplánovaná do poslední pauzy na kafe. Nákup? Excelová tabulka tak detailní, že by ji schválili i na ministerstvu financí. A psaní e-mailů? Jedna velká katastrofa – každý má (minimálně) tři verze, žádná není dost dobrá a když už je a já se odvážím ho poslat, okamžitě mě napadne, jestli jsem to neunáhlila. A analyzuju, co jsem mohla udělat líp.

Jestli se teď usmíváte, protože v tom slyšíte sami sebe – zdravím vás! Perfekcionismus je náš každodenní cirkus s hlavním číslem Jak udělat obyčejný den co nejsložitější.

Když už přestane být perfekcionismus zábava

Perfekcionismus je vtipný do chvíle, než zjistíte, že vám žere čas, nervy a často i radost z věcí, které by jinak byly docela fajn. Tak a dost srandy, pojďme na manuál přežití. Jinak se z našeho perfekcionistického cirkusu nevykoupíte.

A teď vážně, kudy ven z téhle show?

1. Rozpoznejte své vzorce

První krok? Přiznat si barvu. Ne tu v šatníku, kde je jistě všechno krásně seřazeno, ale tu mentální. Vezměte si na týden deník a pište si: kdy zase ladím slovosled, kdy kontroluju zamčené dveře potřetí, kdy mám chuť zahodit projekt, protože není na Nobelovku. Když ty vzorce vidíte černé na bílém, už je těžší dělat, že neexistují.

2. Všechno, nebo nic? Ani náhodou

Perfekcionista zná jen A+ nebo propadnutí do pekla. Realita? Svět má i sedmičky a osmičky. Dokonce i šestky a ještě nižší čísla. Zkuste si ohodnotit svoji práci na škále 0–10. Práce, co má 7/10, pořád znamená víc než 0/10.

3. Mikrocíle a malé oslavy

„Letos napíšu knihu.“ – jasně, a ještě postavím dům holýma rukama a naučím se mandarínsky. Lepší je dát si mikrocíl: 300 slov denně. A když to dopíšu? Oslava! Klidně jen čokoládou, ale hlavně hned. 

4. Časový limit je kamarád

Bez limitu klidně ladíme PowerPoint tři hodiny, aby měly všechny odrážky stejně velkou mezeru. S limitem 20 minut prostě zaklapnete notebook a jdete dál. Tip: nastavte si budík. A až zazvoní, odolejte pokušení „ještě dvě minutky,“ protože rozdíl mezi dvěma a třemi hodinami ladění odrážek stejně nikdo kromě vás nepozná.

5. Mluvte k sobě jako k příteli

Drsný sebekritický hlas z vaší hlavy jen tak nevyženete, já vím. Zkuste ale místo toho sebemrskačství třeba: „Hele, ta prezentace mohla být lepší, ale aspoň nikdo neusnul.“ 

6. Záměrná nedokonalost

Chcete adrenalin? Pošlete SMS bez toho, aniž byste si jí třikrát zkontrolovali. Oblékněte si každou ponožku jinou. Nechte hrnek na stole až do večera. Malé vzpoury proti dokonalosti mohou fungovat jako očkování – malá dávka nedokonalosti posiluje imunitu proti velké úzkosti.

7. Nejste jen součet výkonů

Perfekcionista si často myslí: „Nemám test na jedničku = jsem nula.“ Ale to by znamenalo, že polovina lidstva jsou chodící nuly. Vaše hodnota je i v tom, že umíte rozesmát kamarádku nebo upéct bublaninu, která zmizí dřív, než stihne vychladnout. A to na známky nikdo nezměří.

8. Čí hlas to vlastně slyšíte?

„Musím být produktivní nonstop.“ Fakt musíte? Nebo to je jen ozvěna vašeho táty/učitele/šéfa v hlavě? Zkuste si představit, že ten hlas má podobu otráveného papouška. Vsadím se, že toho byste dlouho neposlouchali. 

9. Zpětná vazba není jen „co zlepšit“

Perfekcionista slyší devět pochval a jednu výtku. A pamatuje si jen tu výtku. Zkuste si vést deníček zpětné vazby: do jedné kolonky pochvaly, do druhé návrhy na zlepšení. Uvidíte, že bilance je většinou mnohem růžovější, než si váš vnitřní kritik myslí.

10. Perfekcionistická první pomoc

Stejně jako máte doma lékárničku, mějte i tuhle:

• náplast = hluboký nádech,
• dezinfekce = otázka: „Musí to být fakt 100 %?“,
• obvaz = verze, která je dostatečně dobrá.

A když nic nepomáhá? Čokoláda je taky lék.

Cesta ven je jednodušší, než vypadá

I superhrdinové z komiksů občas potřebují sundat plášť a dát si pauzu s nohama nahoře. Takže klidně zůstaňte organizovaní, milujte tabulky a barvičky v kalendáři, ale dovolte si i odpočívat a nelpěte na dokonalosti. Věřte, že svět vás bude mít rád i s nesourodými ponožkami. 

Pro odvážné: zkuste si někdy napsat jen jeden to-do list. Spoiler: svět se nezhroutí.

A jestli jste článek dočetli až sem – gratulace, to je čistá desítka. Ale že by klidně stačila i sedmička, už víte.

Zajímavosti ze světa výzkumu perfekcionismu

Studie mezi španělskými adolescenty s nadprůměrnou inteligencí (IQ ≥ 130) ukázala, že u nich sice bývá perfekcionismus častější, ale jejich psychická pohoda tím netrpí, ba naopak! Často ho dokážou proměnit v motivaci k výkonu.

A jak je to ve světě nadprůměrných dospělých? Výzkum zaměřený na vedoucí pracovníky naznačil, že perfekcionismus může působit jako hnací motor pro tým – zvyšuje pracovní nasazení, svědomitost a smysl pro detail. Riziko vyčerpání se objevuje hlavně tehdy, když chybí podpora či empatie. Jinak ale perfekcionistický šéf své (inteligentní a talentované) lidi spíše inspiruje než unavuje.

 Zdroje: https://doi.org/10.3389/fpsyg.2025.1617755, https://doi.org/10.3389/fpsyg.2025.1617755