Ocas páva skrývá překvapení: Vědci z peří vytvořili laser

Věda mění svět, zachraňuje životy… a občas si řekne: „Co kdybychom z pavího ocasu udělali laser?“ A svět se diví. Protože odpověď zní: „Ano, jde to!“ Pávi jsou známí svými nádhernými ocasy, jimiž lákají samičky. Vědci však zjistili, že ocas páva v sobě skrývá víc než krásu – může se z něj stát laser.

Ocas páva a jeho barvy

Páv je od pohledu frajer. Jeho pestrá oka na ocase jsou mistrovské dílo přírody. Na rozdíl od pastelky nevznikají působením pigmentu (pozn.: pigmenty sice v peří jsou, ale neodpovídají za hlavní vzory a lesk). O půvab těchto odstínů se stará nanostruktura – světlo se odráží, láme a skládá na jemných vrstvách uvnitř peří. Připomíná to mýdlové bubliny nebo CD disky, kdy se barvy mění podle úhlu pohledu. Právě tato struktura se stala základem pro pokus, jenž změnil ocas páva v nečekaný zdroj laserového světla.

Jak vědci z pavího peří vyrobili laser

Nepředstavujte si, že pávi běhají/létají po lese s laserem v ocasu. Tahle oslňující show vznikla spojením přírody s vědou. Jak? Stačilo trochu chemie, světla a pořádná dávka zvědavosti.

Bez dramat. Žádný páv nepřišel k úhoně. Ani k násilné epilaci nedošlo. Vědci použili dekorativní ocasní pera, která koupili online stejně snadno, jako by si objednali ozdobu na karneval.

Samovolně svíticí ptáky v přírodě nečekejte.
Ve specializovaném obchodě? Možná.

Celý proces začal jedním pěkným ocasním perem páva. Nejprve putovalo do barviva rhodamin 6G (běžně používané ve fluorescenční chemii). Po zaschnutí se koupel zopakovala. A pak znovu. Takto se barvivo dostalo hluboko dovnitř struktury peří. Nakonec na něj zamířil zelený pulzní laser s vlnovou délkou 532 nm.

A bum! Peří začalo vyzařovat úzké, stabilní žlutozelené laserové čáry na vlnových délkách 574 nm a 583 nm. Opakovaně, stabilně, což ukazuje, že šlo o skutečné laserové světlo.

Proč je tento jev pozoruhodný?

Paví oka nefungovala jen coby obyčejná zrcadla, jejich nanostruktura sama vytvářela rezonátor pro laserové světlo. Barvivo uvnitř se nejprve rozzářilo (fluorescence), pak se jas díky odrazům a skládání vln v mikrostruktuře „toulal“ jako v dokonale naladěné zrcadlové komoře. Při každém průchodu zesílil, srovnal se a nakonec vyrazil jedním směrem. Výsledkem byl úhledný paprsek (ačkoli pouhým okem těžko spatřitelné), nikoli chaotické blikání.
 

Peří, pokud se správně upraví, opravdu začne vysílat laserové záření. Samo od sebe? Nikoli.

Je to nebezpečné?

Použitý laser nebyl řezací paprsek. Měl dost energie, aby rozsvítil barvivo, ale ne tolik, aby poškodil peří nebo obočí výzkumníků. A hlavně: páv sám nic takového nevyzařuje. Teprve vědecká magie z něj udělala „malý, živý laser“.

Co kdyby…?

Představte si, že by pávi tohle dokázali přirozeně:

Pávice přichází.
Páv roztáhne ocas.
Z jeho per vyletí zelenožlutý paprsek.
Do nebe se napíše „Ahoj, krásko“.
Pávice je nadšená. Věda také.

Takže… má páv laser v ocasu?

Ne. Avšak jeho peří má na něj ideální strukturu. Evoluce zřejmě chtěla udělat z páva krasavce, jenže neúmyslně vytvořila fotonický rezonátor, klíčovou součást laseru. (Pozn.: fotonický = pracující se světlem). Páv o tom neví. Badatelé ano.
 

Páv není laserový hrdina. Jeho ocas by mohl být. To je, i bez hologramů a pálení nepřátel, docela stylový způsob, jak se zapsat do dějin.

K čemu to je dobré?

Laserová metoda by jednou mohla sloužit jako nový nástroj v biofotonice (obor, který zkoumá, jak světlo spolupracuje s živými organismy). Vědcům by to pomohlo „posvítit si“ na jemné vibrace v kostech, tkáních či buňkách a odhalit změny a nemoci dřív, než by byly vidět jinými způsoby.

Zdroj: https://www.nature.com/articles/s41598-025-04039-8
Obrázky generovala/editovala AI Sora

Pozn. redakce: Tento text je fejeton inspirovaný skutečným vědeckým výzkumem . Některé formulace, přirovnání a popisy jsou záměrně zjednodušené či nadsazené pro účely čtivosti a humoru. Pro přesné technické detaily doporučujeme nahlédnout do původní studie.

Bonus: 3 zajímavosti o pávech

1. Paví „ocas“ není ocas – tvoří ho prodloužená pera nad skutečným ocasem. Jsou dlouhá až 1,5 metru s až 200 ozdobnými oky u jedinců v nejlepších letech.
   (Nature Scientific Reports, Kudy z nudy)

2. Na vzhledu tolik nezáleží – samici často víc zaujme rozechvění vlečky než počet ok; při námluvách sleduje především vibrující spodní část.
   (Dakin & Montgomerie, Behavioral Ecology, Oxford Academic)

3. Samice to bere prakticky – vlečku nemá. Svůj krátký, decentně zbarvený ocas využívá při volnočasových aktivitách, práci, studiu a dalších důležitějších věcech (rovnováha, manévrování, komunikace, maskování) než je sebeprezentace.
   (All About Birds – Cornell Lab of Ornithology).