Štěstí v játrech a hněv v nohách: Překvapivá emoční mapa starověkých Mezopotámců

Představte si, že jste se právě pohádali s kolegou a místo obvyklého bušení srdce cítíte, jak vám pulsují nohy. Nebo – někdo vám vyznal lásku a játra vám z toho poskočí jak po blahodárné dávce ostropestřce. Zní taková emoční mapa zvláštně? Pro starověké Mezopotámce to bylo běžné.

Emoční mapa a věda? Ano, ale opatrně

Emoční mapy poukazují na podobnost prožitků, kde v těle prožíváme různé emoce, což neznamená, že emoce „skutečně sídlí“ v těchto částech těla. Výzkum publikovaný v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (2013) naznačil, že lidé napříč kulturami vnímají emoce na podobných místech v těle (např. smutek v hrudi, strach v břiše). V Novoasyrské říši (v Mezopotámii) jistou shodu také našli, akorát nezřídka jinde. Na nečekaných místech!

Jak obyvatelé starověké Novoasyrské říše prožívali emoce?

Studie publikovaná v časopise iScience odhalila, se kterými částmi Mezopotámci nejčastěji spojovali své emoce. Výzkumníci analyzovali milion akkadských slov na hliněných tabulkách z období 934 až 612 př. n. l., psaných nejstarším známým systémem, nepočítáme-li jednoduché malůvky a autoportréty vč. různých částí těla → písmem klínovým. A jejich zjištění? V Mezopotámii, kolébce civilizace, měli jinou mapu emocí než my.

Hněv v nohách, nikoli v hlavě

Zatímco dnes spojujeme hněv s hrudí, hlavou, rukama, v Novoasyrské říši (říše v Mezopotámii) byli přesvědčeni, že sídlí v nohách. Z toho důvodu jejich válečníci tolik pochodovali – museli si nějak vybít vztek! I nyní by to dávalo smysl. Však kolikrát jste chtěli někoho, kdo vás opravdu nahněval, nakopnout posunout nohou o pár centimetrů?

Když už jsme u končetin – znechucení přebývalo nejvíce v holeních. Utrpení zase v podpaží, ramenou. Nejspíš (i) proto objetí léčí a zmenšuje utrpení. A sexuální vzrušení? To bylo záležitostí hlavně kotníků. Aktuálně míříme výš, že?

Mezopotámcům se láska kolem srdce (stejně jako nám) míhala, centrum pro ni ale měli v kolenou a především v játrech. Věřili prý, že v nich sídlí duše. V prastarých textech badatelé dokonce objevují zmínky o „zářících“ či „naplněných“ játrech během láskyplných okamžiků.

Až vám příště někdo řekne, že vás má plná játra, vězte, že jde o prastaré vyznání opravdové lásky.

V moderní době se láska usazuje do oblasti mezi játra a kolena, leč podle historie tam bylo něco jiného! Pokud pozorně pohlédnete na mapu těla ve zkoumaných materiálech, zjistíte, že v intimních partiích mají muži strach.

Zde stojí za zmínku výzkumná mezera: Mapa zobrazuje konkrétně mužské tělo. Kvůli technickým(?) omezením nemohli vědci studovat ženskou anatomii, takže otázka, zda mezopotamské dámy prožívaly emoce jinak než pánové, zůstává nezodpovězena. Nicméně podle Mezopotámců strach sídlil rovněž v hlavě, což lze považovat za pravděpodobné i u žen.

Mapa emocí obyvatel Mezopotámie – Novoasyrské říše: **Embodied emotions in ancient Neo-Assyrian texts revealed by bodily mapping of emotional semantics, Lahnakoski, Juha M. et al., iScience, Volume 27, Issue 12, 111365, iScience, 2024**

Zajímavé je, že texty o emoční mapě pocházejí od bohatých vrstev, které si mohly dovolit cítit své emoce různě po těle. A také si mohly dovolit najmout písaře, aby vše zaznamenal. Chudší vrstvy zřejmě těžko cítily něco jiného než bolavá záda a pot, takže emoce vnímaly spíše tam, kde pro ně byl zrovna prostor.

Emoční mapa je subjektivní, přesto přináší zajímavé informace

Mezopotámci měli překvapivě dobré znalosti anatomie. Chápali význam srdce, jater, plic. Možná ani emoce nevnímali úplně nahodile. Ačkoli se posouváme různými směry, dodnes používáme tělesné metafory pro vyjádření emocí. Máme motýlky v břiše, tíhu na ramenou… Variabilita emočních map dává ale také opěrný bod pro kritické myšlení. Pakliže vám někdo bude s jistotou tvrdit, že vás zlobí ledviny kvůli nemilému dárku na Vánoce nebo špatně tvarovanému obočí, můžete být v klidu – není to léty ověřená tutovka.

Lidé jsou různí a prožívání emocí zrovna tak.

Až příště pocítíte hněv v hlavě nebo lásku v srdci, vzpomeňte si na obyvatele Mezopotámie. Třeba zjistíte, že i vaše játra, kotníky či podpaží mají co říct!