Retro koníčky se vrací! Šití, hlína i polaroid válcují TikTok

Displej místo slunce – takhle dneska žijeme. A právě digitální přehlcení přivádí lidi zpět k manuálním dovednostem. Na scénu se vrací retro koníčky jako je šití, keramika nebo třeba vaření na ohni. A ne jen jako retro nostalgie, ale dokonce jako zážitek s luxusním puncem. 

Věděli jste, že už 45 minut tvoření uměleckého díla snižuje hladinu stresového hormonu u 75 % lidí? Studie z roku 2016 potvrzuje, že kreativita prostě funguje víc než relaxace na gauči s telefonem v ruce. 

Tak se na to podívejme konkrétně! Tady je 6 staronových koníčků, které dneska zažívají malý comeback.

Od papučí k virálu – vlna jako nová terapie

Jehlice, háček nebo šicí stroj. Kdysi doména našich babiček, dneska virál na TikToku. Generace Z (lidé narození mezi roky 1997 a 2012) zjistila, že klubíčko vlny není jen pracholap v kredenci, ale hotová terapie. Pravidelný pohyb rukou totiž dokáže snížit tep, vyplavit endorfiny a navodit flow podobné sportu. Rozdíl je v tom, že místo zpoceného trička vám zůstane šála, svetr nebo kabelka, kterou vám v tramvaji obdivuje polovina cestujících.

Vlastnoručně vyrobený kousek má váhu a je důkazem toho, že i v roce 2025 umíme vytvořit něco od začátku do konce, aniž by nám do toho kecala umělá inteligence. Z obyčejné domácí činnosti se tak stal společenský fenomén a stylová záležitost. Není divu, že hashtag #crochet má na sociálních sítích stovky milionů shlédnutí. 

Keramika aneb mindfulness v hlíně

Hlína, voda a kus trpělivosti. Keramika není jen o hrnku s uchem nakřivo, který doma nikdo nepoužívá. Je to moment, kdy ruce zaboříte do hlíny a hlava se na chvíli odpojí od notifikací. Hrnčířský kruh vás donutí zpomalit, být tady a teď a hlavně přijmout fakt, že ne všechno se povede na první pokus. To, co se zbortí, prostě znovu uhňácáte. Takovou lekci odolnosti by vám záviděl leckterý kouč mindfulness.

A pak tu je samozřejmě popkulturní ikona – Demi Moore s Patrickem Swayzem v Duchovi. Kdo by při „Unchained Melody“ neměl pocit, že keramika je ta nejsmyslnější aktivita na světě? Možná i proto v nás vyvolává dojem něčeho intimního a sexy.

Dnes se ale hlína točí hlavně jako terapie. V USA se keramické kurzy plní do posledního místa, v indickém Pune je hitem mezi mladými a studie ukazují, že práce s hlínou dokáže snižovat úzkost a zlepšovat náladu. 

Plameny divoce tančí, dřevo praská a vzduch voní kouřem

Vaření na ohni není jen o přípravě jídla, je to multisenzorické divadlo: oči hypnotizují oheň, uši unáší syčení masa (nebo jeho vege verze), nos si podmaní kouř. A chuť? Takovou indukce prostě nezvládne.

Vaření na ohni je návrat k pradávné tradici, kde jídlo znamenalo víc než jen uspokojení základní biologické potřeby. Lidé se kdysi scházeli kolem ohně, vyprávěli (si) příběhy, upevňovali vztahy a celá událost symbolizovala rituál. A není divu! Oheň měl v lidském životě hluboký kulturní význam.

I věda potvrzuje, že sledování ohně a poslouchání praskání dřeva skutečně uklidňuje – snižuje krevní tlak a podporuje pocity klidu a relaxace. Přímo „gastronomická meditace“. 

Zahradničení jako wellness se špinavýma rukama

Také zahradničení se vrací na scénu. Je to koníček, kde jste venku, hýbete se a doslova sklízíte plody vlastní práce. A ne, nejde jen o to zapíchnout semínko a čekat, jestli z něj něco bude. 

V době, kdy je úplně normální koupit si v lednu jahody z Peru, působí vlastní rajče nebo bazalka skoro jako luxusní zboží. A navíc s terapeutickým efektem. Studie ukazují, že zahradničení pomáhá snižovat stres a zlepšovat náladu – kontakt s půdou a rostlinami má na psychiku podobný účinek jako meditace. 

Trend je vidět i v kultuře. Farmářské trhy se staly víkendovou společenskou akcí a na Instagramu frčí „plant parents“ – lidé, kteří se o své rostlinky starají s takovou péčí, jako by to byly děti. Bizár? Možná. Ale jasně to ukazuje, že z obyčejného zahradničení je dnes stylová součást životního stylu.

Pomalá krása písma: rukopis jako terapie

Rukopis je mrtvý? Ale kdeže. Kaligrafie a journaling zažívají renesanci, protože nabízejí přesně to, co digitální psaní neumí: zpomalení, soustředění, krásu okamžiku. V době, kdy většinu slov píšeme na klávesnici, je každá ručně vedená linka jedinečná a neopakovatelná.

Journaling dneska frčí v mnoha podobách: bullet journal jako chytrý diář plný symbolů a seznamů, nebo scrapbook jako vizuální památníček plný fotek, samolepek a barevných pásek. A nefrčí jen mezi kreativci. Pravidelné zapisování se dnes běžně využívá i jako součást psychoterapie, protože funguje jako ventil emocí a nástroj sebereflexe. 

Na sociálních sítích se z toho stal trend. Kaligrafická videa mají statisíce zhlédnutí a existuje celá komunita nadšenců sbírající pera, inkousty a zápisníky stejně nadšeně, jako jiní sbírají Pokémony. 

Analogová fotografie aneb kdo si počká…

V době, kdy si každý cvakne stovku fotek na mobil a rovnou je hodí na Instagram, působí analogová fotografie skoro jako z jiného vesmíru. Tady žádný instantní výsledek není. Film musíte nejdřív nafotit, potom vyvolat. A to čekání je přesně to, co mu dává kouzlo. Každý snímek je promyšlenější, má větší váhu a nakonec i větší příběh.

Polaroidy i kinofilmy se vracejí do rukou mladých, kteří chtějí víc než jen další digitální filtr. Touží po autenticitě, zrnitosti, nečekaných barevných posunech. Každá „chyba“ je vlastně součást estetiky a to, co by na mobilu hned letělo do koše, je tady hrdě vystavené jako umění.

A čísla mluví jasně. Kodak i další výrobci filmů v posledních letech zaznamenali zvyšující se zájem o analogovou fotografii, zejména u mladších generací. Podle dostupných dat se v roce 2023 celosvětově prodalo více než 20 milionů rolí filmů, což představuje meziroční nárůst o přibližně 15 % oproti roku 2022. Největší podíl na tomto růstu mají spotřebitelé ve věku 18–35 let.

Největší luxus? Čas pro sebe

Všechny tyhle retro koníčky mají společného víc, než se zdá. Nejde o šálu, misku nebo fotku s lehce divnou expozicí. Jde o to, že výsledek nepřijde na lusknutí prstu. V době, kdy máme všechno „hned a bez námahy“, se z čekání a trpělivosti stává nový luxus.

Lidé se k těmto koníčkům vracejí, protože chtějí cítit smysl v každodennosti. Ne jen odkliknout další notifikaci. Je to připomínka, že opravdový luxus dnes nespočívá v cenové hodnotě, ale v čase a pozornosti, které věnujeme sobě a tomu, co máme rádi. A to je něco, co vám žádná appka do kalendáře nikdy nenaplánuje.