Máte rádi zvířata? Nahlédněte do míst, kde přebírají roli božských strážců

Představte si, že vstupujete do svatyně. Vzduch voní kadidlem, sluneční paprsky tančí na prastarých zdech a vy jste připraveni na svou chvíli harmonie, možná i osvícení. V tom si všimnete čumáčku… Máte rádi zvířata? Tady mají zvláštní moc. 

Uvažujete, že byste zvířátku postavili sochu? Klid. Od drobného obrázku až k chrámu na tom není nic neobvyklého.

Hadí strážci

Nedaleko indického města Haripad se rozkládá hustý posvátný háj plný tropické zeleně. Uprostřed něj stojí Mannarasala Sree Nagaraja, chrám zasvěcený hadímu králi Nagarajovi. Najdete tu desítky tisíc kamenných sošek hadů, které sem po celé generace lidé přinášejí s prosbou o zdraví, plodnost, ochranu.

Hadí božstva jsou tu považována za strážce rovnováhy – chrání půdu i člověka, pokud s nimi zachází s respektem. (Kerala Tourism, Mannarasala)

Had nemusí být hrozbou, ale symbolem života, který se tiše vine mezi zemí a nebem.

Lišky s klíčem k hojnosti

Za rudými branami japonské torii, ve svatyni Fushimi Inari Taisha, návštěvníky vítají kamenné sochy lišek – kitsune. Mnoho z nich drží v tlamě malý klíč, symbol obilných sýpek, prosperity, hojnosti. Mýty vyprávějí, že kitsune umí měnit podobu, přecházet mezi světy a přinášet lidem požehnání.

Někteří lišku vnímají jako chodící zimní doplněk, ačkoli liščí kožich sluší pouze lišce. Jiní ji vnímají jako poslu božstva, ochránce úrody i podnikání.

Svatyně, v níž vládnou krysy

Na okraji pouště Thár, v indickém Rádžasthánu, leží město Deshnok a v něm chrám věnovaný bohyni Karni Mata a jejím drobným následovníkům. Po kamenné podlaze se tu prohánějí tisíce krys a nepozastaví se nad nimi ani kočky v okolí. Krysy jsou tu totiž vítané!

Lidé jim nosí mléko, obilí, sladkosti. A když někomu přeběhne krysa přes nohy? To se považuje za štěstí! Ty nejvzácnější, bělavé, uctívají jako inkarnace bohyně Karni Maty a její rodiny (zejm. jejich synů). Kdo je spatří, prý získá požehnání na celý život.

Představa harmonie není univerzální. Však srovnejme metro v New Yorku s indickým chrámem.

Božský divočák Varaha

V indickém Khajuráhu se rozprostírá chrám zasvěcený Varahovi, zvířecímu vtělení boha Višnua. Mocný divočák, jenž vytáhl Zemi z hlubin oceánu, navrací světu řád. Jeho socha, monumentální a zároveň jemně propracovaná, nese na těle stovky drobných figur – příběh o vítězství života nad chaosem.

Podle Davida Smithe představují právě tato „zvířecí vtělení“ božstev hranici mezi člověkem a přírodou, mezi silou a soucitem.

Varaha není jen symbol. Je to připomínka, že v nás dřímá kus nespoutané přírody.
(Smith, Monstrous Animals on Hindu Temples)

Kočky, které měly zákon na své straně

Ve starověkém Egyptě patřily kočky k nejuctívanějším tvorům. Představovaly posvátné parťačky bohyně Bastet, ochránkyně domova, radosti a mateřství. Rovněž byly spojovány s bohem Ra.

Ve městě Bubastis se rozvinul hlavní chrámový kult bohyně Bastet. Poutníci přicházeli s dary a kočkami jako posvátnými ochránkyněmi. Kulty Bastet se však rozšířily po celé zemi (od Sakkáry až po Théby, nalezišti rozsáhlých kočičích nekropolí). Po smrti byly uctívané kočky mumifikovány a ukládány do ozdobených sarkofágů. Zabít kočku se pokládalo za hřích i zločin; podle dobových kronik mohl pachatel čelit dokonce trestu smrti. (Penn Museum, Sacred Animal Cults in Egypt)

Egyptoložka Salima Ikram dodává, že vztah Egypťanů ke zvířatům nebyl jen náboženský. Byl spirituální i praktický. Viděli v nich spojence a přátele.

Zajíc z Inaby a příběh o uzdravení

V japonské legendě o Bílém zajíčkovi z Inaby (poprvé zapsané v Kojiki, 8. století) zajíc nejprve prožívá zradu a bolest, aby nakonec našel záchranu v laskavosti boha Ōkuninušiho. Od té doby představuje odvahu, uzdravení, nový začátek.

Jeho příběh žije dodnes. Ke svatyni Hakuto návštěvníci stále přinášejí drobné kameny, mince a destičky s přáními. Gesta naděje a vděčnosti.

Zvířecí svátky? Ano!

Existuje mnoho zvířecích svátků. Napříč kulturami i staletími jim lidé děkují za jejich pomoc, význam, lásku.

Například během festivalu Tihar se v Nepálu slaví den psů (Kukur Tihar). V ulicích Káthmándú i horských vesnicích dostává každý pes, ať domácí nebo toulavý, květinový věnec, na čelo mu lidé nanášejí tiku, červené požehnání. Nabízejí mu jídlo či pamlsky. Psi se uctívají zejména za věrnost a ochranu. Tato tradice má kořeny staré více než tisíc let a je součástí širšího hinduistického uctívání posvátných tvorů.

Podobně se v jihoindickém Tamilnádu během Mattu Pongalu vzdává pocta kravám a volům jakožto pomocníkům při obdělávání půdy. Zvířata se zdobí květinami, rohy se barví pestrými barvami a dostávají mlsky.

Hrdiny s čumáčkem najdeme i mimo prastaré tradice

V dobrém i ve zlém? U zvířátek rozhodně, neb ta lidi většinou nezradí. Důkazů existuje víc než dost.

V Londýně se tyčí monumentální Animals in War Memorial. Připomíná zvířata, co obětavě sloužila vojenským silám. Na jednom z nadpisů památníku se píše: „Neměli na výběr.“

V americkém Connecticutu má svou sochu seržant Stubby, nejvíce vyznamenaný pes první světové války.

Nedaleko hradu v Edinburghu se nachází památník válečného medvěda Wojtka, jenž pomáhal polské armádě nosit munici.

Záchranáři s tlapkami, ploutvemi

Hrdiny se ale zvířata nestávají jen ve válkách. V New Yorku, přímo v Central Parku, byl zvěčněn tažný pes Balto. Roku 1925 pomohl doručit sérum proti záškrtu do aljašského Nome a zabránil tak epidemii.

V Paříži u vstupu na hřbitov Cimetière des Chiens se nalézá monument zasvěcený svatobernardskému psu Barrymu. Ten, podle legendy, zachránil desítky lidí z lavin.

V Mexiku se hrdinkou stala fenka labradorka Frida, členka námořnictva SEMAR. Po zemětřeseních v roce 2017 zachraňovala zasypané, čímž si získala srdce celé země. V Pueble jí odhalili sochu, v sídle SEMAR pak pietní pomník.

Na Novém Zélandu má bronzovou sochu statečný George, jack russell teriér, který v roce 2007 vlastním tělem zastavil útok dvou agresivních psů na skupinu dětí. In memoriam získal několik civilních vyznamenání za odvahu.

A u French Pass se blyští socha delfína Pelorus Jacka. Více než dvacet let provázel lodě nebezpečnými průlivy a stal se symbolem přátelství člověka s mořským světem.

Věrnost, která dojímá

Kdo se domnívá, že by ho domácí mazlíček vyměnil za kus žvance, nejspíš se mýlí. Dokládají to nejen nejnovější vědecké poznatky, ale též nespočet příběhů o oddanosti.

Kupříkladu v Tokiu, u východu z nádraží Shibuya, stojí socha psa Hachikó, jenž po smrti svého pána dlouhé roky čekal na jeho návrat. Dodnes je místem srazů, tichého obdivu i dojetí.

A to zdaleka není vše! Zvířecí hrdiny nemusíte hledat v chrámech ani v ulicích, stačí se podívat do domů a zahrad těch, kteří mají/měli čest mít za člena rodiny někoho ze zvířecí říše.

Věda potvrzuje, co srdce tuší

Jak (i) vědci zjistili, zvířata mají paměť, emoce, schopnost spolupráce a empatii.

Výzkumy neurovědkyně Lori Marino ukázaly, že savci i ptáci prokazují podobné projevy vědomí jako člověk: radost, smutek, soucit. Tedy větší a upřímnější paleta mocí, než u některých lidí.

Podle etologa Marca Bekoffa zvířata „nejen cítí, ale také vědí, že cítí“, což z nich dělá uvědomělé bytosti.

Psycholog Clive Wynne popisuje v knize Dog Is Love schopnost psů navázat hluboké citové pouto.

Zvířata s námi nesdílejí pouze prostor. Když se domácí mazlíček dívá na svého člověka, nejde (většinou) o reflex, nýbrž přátelský/rodinný vztah. Hluboké city lze vidět taktéž bez domestikace, v divočině. Třeba když slon stojí u kostry svého druha, dotýká se chobotem kostí tak jemně, že i lovcům s emoční retardací musí být zřejmé, že mají před očima ryzí gesto smutku a úcty.

Zvířata nám připomínají, že to božské není v dokonalosti, ale v srdcích laskavých autentických tvorů.

Poznámka: Některé informace v textu vycházejí z lidových tradic, mýtů či popularizačních zdrojů a mohou být zjednodušené.

Zdroje: Cambridge Declaration on Consciousness – The Humane Society Institute, 2012, Wynne, C. D. L. Dog Is Love: Why and How Your Dog Loves You. Houghton Mifflin Harcourt, 2019, Bekoff, M. The Emotional Lives of Animals. New World Library, 2007, Bekoff, M. “Animal Emotions: Exploring Passionate Natures.” BioScience, 50(10), 2000, Marino, L. “Humans, Dolphins, and Moral Inclusivity.” Animal Law Conference Papers, 2010, Caruana, L. J. “Different Religions, Different Animal Ethics?” Animal Frontiers, 10(1), 2020, Ikram, S. “Animals in Ancient Egyptian Religion.” Oxford Handbook of Zooarchaeology. OUP, 2017, Smith, D. “Monstrous Animals on Hindu Temples.” Religions of South Asia, 7(1–3), 2013, Fushimi Inari Taisha – inari.jp/en, Times of India – „6 Unique Temples in India Where Animals Are Worshipped with the Gods.“